0

Henry Paulson se mýlí

CHICAGO – Když u ziskové společnosti vznikne velmi vysoký závazek, řešením není nechat vládu odkoupit její aktiva za přemrštěné ceny. Řešením je požádat o ochranu na základě zákona o bankrotu, což ve Spojených státech konkrétně znamená uplatnit kapitolu 11.

Na základě této kapitoly společnosti se zdravou podnikatelskou činností v podstatě vyměňují dluh za akcie. Staří držitelé akcií jsou vytěsněni a staré pohledávky se transformují v nároky na akcie v nově vzniklé společnosti, která pokračuje v podnikání s novou kapitálovou strukturou. Případně mohou věřitelé souhlasit se snížením nominální hodnoty dluhu výměnou za určité záruky. Proč tedy nevyužít tohoto zavedeného přístupu k vyřešení současných problémů finančního sektoru?

Nabízí se zřejmá odpověď, že na to nemáme čas. Procedury na základě kapitoly 11 jsou obecně dlouhé a složité, přičemž současná krize dospěla do fáze, kdy je čas prvořadým faktorem. Nacházíme se však ve výjimečné době a vláda již přijala a je připravena přijímat bezprecedentní opatření. Jako by záchrana velké pojišťovny AIG a zákaz jakýchkoliv spekulací na pokles (short-sellingu) finančních akcií nestačily, americký ministr financí Henry Paulson nyní navrhuje odkup problémových aktiv finančního sektoru (za peníze daňových poplatníků). Za jakou ovšem cenu?

Pokud banky a finanční instituce zjišťují, že se jen obtížně rekapitalizují (tj. vydávají nové akcie), je to proto, že si investoři nejsou jisti hodnotou aktiv v jejich portfoliu a nechtějí je přeplatit. Povede si vláda při oceňování těchto aktiv lépe? Jakmile začnou vládní činitelé vyjednávat s bankéřem, jehož odměny jsou ohroženy, kdo bude mít větší slovo při stanovování ceny? Paulsonův plán by vytvořil dobročinnou instituci, která poskytuje dávky bohatým – na účet daňových poplatníků.