0

Více plodů za vodu

STANFORD – Organizace spojených národů označila sucho za „nejnákladnější přírodní katastrofu na světě“, a to jak finančně, když její náklady dosahují 6-8 miliard dolarů ročně, tak i lidsky: od roku 1900 postihlo sucho dvě miliardy lidí a způsobilo více než 11 milionů úmrtí. Je to dáno tím, že obrovská část světa je vůči suchu zranitelná; mezi aktuálně postižené oblasti patří Austrálie, subsaharská Afrika, jižní Asie, Severní i Jižní Amerika a Blízký východ.

Vzhledem k tomu, že zemědělství představuje v průměru 70% celkové spotřeby vody, se zdá logické, že terčem úsporných opatření by měl být právě tento sektor. A dokonce existuje ověřená technologie, která by mohla do značné míry snížit důsledky sucha: genetické inženýrství (GE).

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Metoda, které se také někdy říká „genetická modifikace“, umožňuje pěstitelům měnit stávající plodiny tak, aby dělaly nové věci – například uchovávaly vodu. Přestože výzkumu a vývoji brání odpor aktivistů a nadměrné vládní regulace, z rozvojových projektů v mnoha koutech světa vznikají geneticky upravené odrůdy odolné proti suchu.

V posledních dvou desetiletích pěstuje takové odrůdy více než 17 milionů zemědělců ve zhruba 30 zemích na ploše více než 1,5 miliardy hektarů – aniž by narušili jediný ekosystém nebo způsobili třeba jen pouhou bolest břicha. Podle nedávné zprávy společnosti Landes Bioscience znamenaly tyto nové odrůdy na celém světě „velmi podstatný čistý ekonomický přínos na úrovni farem, který v roce 2012 činil 18,8 miliardy dolarů a od roku 1996 do roku 2012 dosáhl 116,6 miliardy dolarů“.

Většina těchto nových odrůd je určena k tomu, aby odolávala herbicidům, takže farmáři mohou zavádět ekologičtější pěstební metody bez obdělávání půdy, a mnohé z nich jsou také upraveny tak, že odolávají škůdcům a nemocím, které ničí úrodu. Další mají vyšší nutriční hodnotu, takže se ideálně hodí pro obyvatele rozvojových zemí, kteří jen s námahou získávají živiny potřebné ke zdravému a plodnému životu.

V dlouhodobém měřítku však bude největším přínosem pro potravinovou bezpečnost i životní prostředí pravděpodobně schopnost nových odrůd snášet období sucha a další zátěže spojené s nedostatkem vody. I malé snížení množství vody použité pro zavlažování by přitom mohlo mít obrovský přínos, zejména v podmínkách sucha.

Aby rostlinní biologové takové odrůdy vyvinuli, identifikovali geny, které regulují využívání vody, a přenesli je do důležitých plodin, díky čemuž jim umožnili růst i při menším množství vody nebo s vodou nižší kvality, jako je recyklovaná voda či voda s vysokým obsahem přírodních minerálních solí. Egyptští vědci ukázali, že přenosem jediného genu z ječmene do pšenice dokáže tato plodina snášet méně vydatné zavlažování po delší časové období. Nová odrůda odolná vůči suchu vyžaduje pro zavlažování osmkrát méně vody než běžná pšenice; v některých pouštích ji lze pěstovat pouze s využitím dešťových srážek.

Jiné typy geneticky upravených odrůd, jako jsou odrůdy odolné vůči onemocněním a škůdcům, zlepšují efektivitu využívání vody nepřímo. Protože k velké části ztrát následkem nemocí a škůdců dochází až poté, co rostliny plně vzrostou – tedy poté, co již byla většina vody potřebné k jejich růstu dodána –, přináší odolnost vůči nim vyšší zemědělský výkon na jednotku investované vody. Stručně řečeno získají farmáři „více plodů za vodu“.

Technologie molekulárního genetického inženýrství dokáže konzervovat vodu i jinými způsoby. Třetina celosvětově zavlažované půdy není pro pěstování plodin vhodná kvůli přítomnosti soli – je to výsledek opakovaného hnojení. Abychom získali zpět více než 200 000 hektarů zavlažované půdy, která se ročně pro obdělávání ztratí, zvýšili vědci toleranci vůči soli u tak rozmanitých plodin, jako jsou rajčata a řepka olejka. Transformované rostliny dokážou růst ve slané půdě a mohou být zavlažovány poloslanou vodou, čímž se sladká voda šetří pro jiné účely.

Vzhledem k přínosům by člověk mohl očekávat, že rozvoj těchto technologií bude všeobecně veleben a podněcován. Ve skutečnosti však naráží na velké regulační překážky. Například Evropa geneticky upravené plodiny do značné míry zakazuje; Indie schválila bavlnu rezistentní vůči hmyzu, ale nepovolila žádné GE potraviny. A i tam, kde se GE plodiny pěstují, vedou nevědecké a přehnaně zatěžující regulace k podstatnému zvýšení nákladů na pěstování nových odrůd, což vytlačuje mnohé potenciálně důležité odrůdy z trhu.

Tato opatření jsou iracionální, protože jsou nepřímo úměrná riziku. Povolují převážně neregulované využívání nových odrůd rostlin a mikroorganismů, které byly vyvinuty méně precizními a předvídatelnými metodami, a to pod záminkou, že jsou nějakým způsobem „přírodnější“, a přitom přísně regulují – či dokonce zakazují – odrůdy založené na nejpokročilejších znalostech a metodách.

Fake news or real views Learn More

V době, kdy je voda stále vzácnější, suchem postižené plodiny vadnou a cena potravin roste, bude potřeba odolného zemědělství stále zjevnější – a naléhavější. Při racionálnější veřejné politice můžeme tuto potřebu ihned uspokojit. K jakému zbytečnému utrpení a ke kolika úmrtím ještě musí dojít, než naši politici přijdou k rozumu?

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.