0

Pomožme chudým, aby si pomohli sami

HELSINKI – Jedním okamžitým důsledkem dnešní celosvětové recese je, že mnoho vlád osekává programy zahraniční pomoci. Prezident Barack Obama ještě před nástupem do úřadu přislíbil zdvojnásobení americké zahraniční pomoci, z 25 na 50 miliard dolarů, ale viceprezident Joe Biden poté upozornil, že závazek se pravděpodobně kvůli poklesu podaří splnit pomaleji.

Tady ve Finsku se pomoc počátkem 90. let, v období dodnes Finy označovaném za „Depresi“, propadla o 62%. Když zlé časy dolehly na Japonsko, jeho zahraniční pomoc šla dolů o 44%. Současný celosvětový propad by mohl zapříčinit úbytek oficiální rozvojové pomoci (ORP) o 30%.

Je rovněž snadné předvídat, že dárcovské vlády budou bedlivě sledovat setrvale rostoucí výdaje za 14 operací Organizace spojených národů k udržování míru po celém světě. Souhrnný účet za všechny operace OSN za 12 měsíců do poloviny roku 2008 činil 6,7 miliardy dolarů, zhruba dvojnásobek úrovně z doby před 15 lety. Lze si představit, jak vážné důsledky by mělo osekání operací, které jsou už teď rozdrobené. Připomeňme si, že rwandské genocidě předcházelo podobně chabé nadšení financovat tamní misi OSN. Nedávné události v Kongu i jinde naznačují, že spokojený nezájem není na místě.

Ke zdaleka největšímu transferu aktiv z bohatých zemí do rozvojového světa však dochází skrze převody migrujících dělníků. Mezi rozhodujícími činiteli si to podle všeho málokdo uvědomuje. V roce 2006 přibližně 150 milionů migrantů poslalo svým rodinám v rozvojových zemích asi 300 miliard dolarů. Počet transakcí je obrovský, podle odhadů 1,5 miliardy odeslaných plateb ročně. Většinu tvoří částky ve výši pouhých 100 až 300 dolarů a obvykle jdou na bezprostřední spotřebu domácností.