OXFORD – Dnes je již téměř jisté, že klesající ceny energií a komodit stlačí do konce tohoto roku inflaci v eurozóně pod nulu – což je hluboko pod cílem Evropské centrální banky, stanoveným na necelá dvě procenta. Místo aby ECB dál dopouštěla, aby efektivní akci brzdilo pomýlené konvenční myšlení, jehož středobodem je německá ekonomická ideologie, musí uskutečňovat kvantitativní uvolňování (QE) „pro lidi“ – jakousi adaptaci Friedmanovy strategie „shazování peněz z vrtulníků“ –, aby odvrátila deflaci a opět postavila eurozónu na nohy.
Za současné situace má konvenční měnová politika jen malý dopad na země v jádru eurozóny – stejně jako ho bude mít QE podle amerického vzoru. Částečně to lze vysvětlit tím, že v oblasti poskytování úvěrů nesou kapitálové trhy v eurozóně mnohem menší zátěž než ve Spojených státech (v eurozóně mají větší váhu banky). V důsledku toho má snižování výnosů z vládních a firemních dluhopisů i z dluhopisů krytých aktivy menší dopad.
Současně platí, že devizový kurz eura – tedy mechanismus, jehož prostřednictvím by současná politika stále mohla něco změnit – už nelze příliš stlačovat dolů. Už proto, že vzhledem k obrovskému obchodnímu přebytku eurozóny by takový krok narazil na silný mezinárodní odpor. Mechanismy, jimiž nákupy cenných papírů krytých aktivy americkým Federálním rezervním systémem stimulují spotřebitelské výdaje – tedy nízké sazby hypoték, všeobecně dostupné refinancování nemovitostí, vysoké ceny bydlení a monetizace hodnoty nemovitostí –, navíc v eurozóně fungují jinak.
OXFORD – Dnes je již téměř jisté, že klesající ceny energií a komodit stlačí do konce tohoto roku inflaci v eurozóně pod nulu – což je hluboko pod cílem Evropské centrální banky, stanoveným na necelá dvě procenta. Místo aby ECB dál dopouštěla, aby efektivní akci brzdilo pomýlené konvenční myšlení, jehož středobodem je německá ekonomická ideologie, musí uskutečňovat kvantitativní uvolňování (QE) „pro lidi“ – jakousi adaptaci Friedmanovy strategie „shazování peněz z vrtulníků“ –, aby odvrátila deflaci a opět postavila eurozónu na nohy.
Za současné situace má konvenční měnová politika jen malý dopad na země v jádru eurozóny – stejně jako ho bude mít QE podle amerického vzoru. Částečně to lze vysvětlit tím, že v oblasti poskytování úvěrů nesou kapitálové trhy v eurozóně mnohem menší zátěž než ve Spojených státech (v eurozóně mají větší váhu banky). V důsledku toho má snižování výnosů z vládních a firemních dluhopisů i z dluhopisů krytých aktivy menší dopad.
Současně platí, že devizový kurz eura – tedy mechanismus, jehož prostřednictvím by současná politika stále mohla něco změnit – už nelze příliš stlačovat dolů. Už proto, že vzhledem k obrovskému obchodnímu přebytku eurozóny by takový krok narazil na silný mezinárodní odpor. Mechanismy, jimiž nákupy cenných papírů krytých aktivy americkým Federálním rezervním systémem stimulují spotřebitelské výdaje – tedy nízké sazby hypoték, všeobecně dostupné refinancování nemovitostí, vysoké ceny bydlení a monetizace hodnoty nemovitostí –, navíc v eurozóně fungují jinak.