LONDÝN – Před pětatřiceti lety jsme v rámci globální expedice procestovali s Charlesem Burtonem Severní ledový oceán přes severní pól, přičemž jsme tři měsíce tábořili na rychle driftující ledové kře. Tato cesta určila ráz našich dalších životů a představovala jednu část dodnes platného světového rekordu.
Další rekord, tentokrát daleko méně stabilní, však patří samotnému arktickému ledu: do března letošního roku se totiž ztenčil na historicky nejmenší doloženou velikost.
Za mizením polárního ledu stojí spalování fosilních paliv, které nejen prohlubuje globální oteplování, ale vzhledem k rozšířenému používání těžkého topného oleje (HFO) k pohonu lodí má i bezprostřednější efekt. HFO je levný a je ho dostatek, ale zároveň je jedovatý a špinavý. Když lodě proplouvají Arktidou, na ledu a sněhu se usazují znečišťující látky jako oxid siřičitý a černý uhlík. Hromadění těchto polutantů urychluje tání sněhu, což ohřívá vody v oceánu a vytváří samovolný cyklus dalšího tání.
Příležitost obrátit tyto trendy se naskýtá světu tento týden, kdy se v Londýně schází Výbor pro ochranu mořského prostředí při Mezinárodní námořní organizaci (IMO). Na tomto setkání navrhne Kanada spolu s řadou arktických i nearktických členských států strategii omezování spalování a přepravy HFO loděmi v Arktidě. Je naléhavě nutné, aby každý zúčastněný stát toto klíčové opatření podpořil, a přispěl tak k ochraně křehkého a rychle mizejícího arktického ekosystému.
HFO je „králem námořních paliv“ už od 60. let, ale teprve v posledních letech se stal předmětem bližšího zkoumání. V srpnu 2011 byl vydán zákaz jeho používání v lodích vstupujících do vod Antarktidy, avšak arktické státy jednají pomaleji. V roce 2015 představoval HFO téměř 60% veškerého námořního paliva spalovaného v lodích plavících se v Arktidě.
Za popularitou HFO stojí ekonomické důvody, avšak dnes už se všeobecně chápe, že jeho ekologické a lidské náklady jsou vyšší než přínosy. Když dojde k úniku HFO v ledových vodách, rozkládá se tato směs pomalu a může pustošit ekosystémy i živobytí lidí, kteří jsou na nich závislí. HFO je také významným zdrojem znečištění ovzduší. Například příspěvek černého uhlíku k oteplování klimatu je v Arktidě až pětkrát vyšší než v nižších zeměpisných šířkách.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Alternativní námořní paliva přitom existují. Například motorová nafta a zkapalněný zemní plyn jsou nákladově efektivní a čistší než HFO. Zapotřebí je však politická vůle k vynucení přechodu na méně znečišťující varianty. Prozatím byl vydán jen omezený počet zákazů HFO, například zákazy v Jižním oceánu a ve vodách kolem norského souostroví Špicberky. S ústupem arktického ledu se otevřou nové námořní trasy pro větší lodě plující pod vlajkami většího počtu států, takže regulace HFO bude o to důležitější. Arktická rada varovala, že hustší námořní doprava zvýší riziko katastrofálních úniků ropy.
Některé státy už podnikají kroky. Spojené státy a Kanada v roce 2016 oznámily, že „utlumí“ používání HFO v plavidlech operujících v Arktidě. Mnoho dalších zemí tuto aktivitu tiše podporuje. Pasivní podpora však nestačí. Při příležitosti konání schůzky IMO musí ještě více zemí vystoupit a přidat se k rostoucímu počtu států požadujících zákaz HFO v Arktidě. Například Evropský parlament už vyjádřil tomuto kroku širokou podporu.
Dynamika směřující k utlumení HFO v Arktidě sílí. Dánské sdružení rejdařů a společnost Hurtigruten podnikající námořní expedice do Arktidy představují jen dva z řady aktérů volajících po přísnějších regulacích nebo přímo po zákazu. I další rejdařské společnosti zdůrazňují potřebu regulací, aby se zachovaly rovné podmínky pro všechny.
V lednu 2017 se společnost Hurtigruten připojila k Alianci za čistou Arktidu, která vydala Arktický závazek. Tato iniciativa spojuje námořní společnosti, polární badatele, nevládní organizace, komunity a soukromé firmy v podpoře útlumu HFO ještě před zesílením námořní dopravy v Arktidě a současně naléhá na širší rejdařskou komunitu, aby přešla na alternativní paliva. (Já jsem tento závazek podepsal začátkem letošního roku.)
Na červencové schůzce Výboru pro ochranu mořského prostředí musí členské státy IMO navázat na již dosažený pokrok a podpořit kanadský návrh na utlumení HFO. Zejména se musí zavázat k vymáhání veškerých opatření zavedených IMO a zasadit se o to, aby bylo používání HFO v arktických vodách nakonec zcela zakázáno. Máme čas doplnit knihu rekordů v kapitole arktického ledu, ale musíme jednat rychle.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The escalating war in the Middle East must be understood in a broader context. The fact that the Iranian regime felt emboldened to risk a direct strike on Israel attests to a changing world order in which Western power is increasingly open to challenge.
considers the implications of Iran’s unprecedented decision to launch a direct strike on Israeli territory.
LONDÝN – Před pětatřiceti lety jsme v rámci globální expedice procestovali s Charlesem Burtonem Severní ledový oceán přes severní pól, přičemž jsme tři měsíce tábořili na rychle driftující ledové kře. Tato cesta určila ráz našich dalších životů a představovala jednu část dodnes platného světového rekordu.
Další rekord, tentokrát daleko méně stabilní, však patří samotnému arktickému ledu: do března letošního roku se totiž ztenčil na historicky nejmenší doloženou velikost.
Za mizením polárního ledu stojí spalování fosilních paliv, které nejen prohlubuje globální oteplování, ale vzhledem k rozšířenému používání těžkého topného oleje (HFO) k pohonu lodí má i bezprostřednější efekt. HFO je levný a je ho dostatek, ale zároveň je jedovatý a špinavý. Když lodě proplouvají Arktidou, na ledu a sněhu se usazují znečišťující látky jako oxid siřičitý a černý uhlík. Hromadění těchto polutantů urychluje tání sněhu, což ohřívá vody v oceánu a vytváří samovolný cyklus dalšího tání.
Příležitost obrátit tyto trendy se naskýtá světu tento týden, kdy se v Londýně schází Výbor pro ochranu mořského prostředí při Mezinárodní námořní organizaci (IMO). Na tomto setkání navrhne Kanada spolu s řadou arktických i nearktických členských států strategii omezování spalování a přepravy HFO loděmi v Arktidě. Je naléhavě nutné, aby každý zúčastněný stát toto klíčové opatření podpořil, a přispěl tak k ochraně křehkého a rychle mizejícího arktického ekosystému.
HFO je „králem námořních paliv“ už od 60. let, ale teprve v posledních letech se stal předmětem bližšího zkoumání. V srpnu 2011 byl vydán zákaz jeho používání v lodích vstupujících do vod Antarktidy, avšak arktické státy jednají pomaleji. V roce 2015 představoval HFO téměř 60% veškerého námořního paliva spalovaného v lodích plavících se v Arktidě.
Za popularitou HFO stojí ekonomické důvody, avšak dnes už se všeobecně chápe, že jeho ekologické a lidské náklady jsou vyšší než přínosy. Když dojde k úniku HFO v ledových vodách, rozkládá se tato směs pomalu a může pustošit ekosystémy i živobytí lidí, kteří jsou na nich závislí. HFO je také významným zdrojem znečištění ovzduší. Například příspěvek černého uhlíku k oteplování klimatu je v Arktidě až pětkrát vyšší než v nižších zeměpisných šířkách.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Alternativní námořní paliva přitom existují. Například motorová nafta a zkapalněný zemní plyn jsou nákladově efektivní a čistší než HFO. Zapotřebí je však politická vůle k vynucení přechodu na méně znečišťující varianty. Prozatím byl vydán jen omezený počet zákazů HFO, například zákazy v Jižním oceánu a ve vodách kolem norského souostroví Špicberky. S ústupem arktického ledu se otevřou nové námořní trasy pro větší lodě plující pod vlajkami většího počtu států, takže regulace HFO bude o to důležitější. Arktická rada varovala, že hustší námořní doprava zvýší riziko katastrofálních úniků ropy.
Některé státy už podnikají kroky. Spojené státy a Kanada v roce 2016 oznámily, že „utlumí“ používání HFO v plavidlech operujících v Arktidě. Mnoho dalších zemí tuto aktivitu tiše podporuje. Pasivní podpora však nestačí. Při příležitosti konání schůzky IMO musí ještě více zemí vystoupit a přidat se k rostoucímu počtu států požadujících zákaz HFO v Arktidě. Například Evropský parlament už vyjádřil tomuto kroku širokou podporu.
Dynamika směřující k utlumení HFO v Arktidě sílí. Dánské sdružení rejdařů a společnost Hurtigruten podnikající námořní expedice do Arktidy představují jen dva z řady aktérů volajících po přísnějších regulacích nebo přímo po zákazu. I další rejdařské společnosti zdůrazňují potřebu regulací, aby se zachovaly rovné podmínky pro všechny.
V lednu 2017 se společnost Hurtigruten připojila k Alianci za čistou Arktidu, která vydala Arktický závazek. Tato iniciativa spojuje námořní společnosti, polární badatele, nevládní organizace, komunity a soukromé firmy v podpoře útlumu HFO ještě před zesílením námořní dopravy v Arktidě a současně naléhá na širší rejdařskou komunitu, aby přešla na alternativní paliva. (Já jsem tento závazek podepsal začátkem letošního roku.)
Na červencové schůzce Výboru pro ochranu mořského prostředí musí členské státy IMO navázat na již dosažený pokrok a podpořit kanadský návrh na utlumení HFO. Zejména se musí zavázat k vymáhání veškerých opatření zavedených IMO a zasadit se o to, aby bylo používání HFO v arktických vodách nakonec zcela zakázáno. Máme čas doplnit knihu rekordů v kapitole arktického ledu, ale musíme jednat rychle.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.