Když člověk slyší hlasy

Pohybujete se v davu, když vtom uslyšíte své jméno. Otočíte se a hledáte volajícího. Nikdo se však s vámi nestřetne pohledem. Dovtípíte se tedy, že hlas, který jste slyšel či slyšela, musel mít původ ve vaší mysli.

Takový vpád do tajuplna je tak běžný, že sluchové halucinace či ,,slyšení hlasů" někdy zažije většina lidí. Tento stav postihuje 70% pacientů se schizofrenií a 15% pacientů s poruchami nálady, jako jsou mánie nebo deprese. Tyto osoby neslyší pouze své jméno, ale jejich ,,hlasy" vytvářejí celé útržky řeči, často vulgární nebo pohrdlivé (,,Jsi vypasená coura," ,,Jdi k čertu."), případně průběžně komentují nejintimnější myšlenky dotyčného člověka.

Přesvědčivá aura reality u těchto prožitků často vyvolává úzkost a působí rozvratně na myšlení i chování. Zvuk hlasu někdy patří rodinnému příslušníkovi nebo člověku z minulosti, případně se nepodobá žádné známé osobě, ale nese zřetelné a okamžitě rozpoznatelné rysy (například hluboký bručivý hlas). Často se ve vnímanou řeč mění i určité vnější zvuky, jako je vrnění ventilátorů nebo šum tekoucí vody.