1

Nahradila ekonomická moc vojenskou sílu?

CAMBRIDGE – Na konci studené války někteří učenci prohlásili, že geopolitiku nahradila „geoekonomika“. Ekonomická moc se měla stát klíčem k úspěchu ve světové politice a tato změna podle názoru mnoha lidí měla být předzvěstí světa, jemuž budou vévodit Japonsko a Německo.

Dnes někteří lidé vykládají vzestup čínského podílu na světovém výstupu jako doklad zásadního posunu rovnováhy globální moci, aniž by zohledňovali vojenskou sílu. Tvrdí, že dominantní hospodářská velmoc se brzy stane dominantní vojenskou velmocí a zapomínají, že Spojené státy byly největší ekonomikou světa 70 let, než se staly vojenskou supervelmocí.

Političtí pozorovatelé už dlouho debatují, zda je podstatnější ekonomická nebo vojenská moc. Marxistická tradice postuluje ekonomiku jako nosnou konstrukci moci a politické instituce jako pouhou nadstavbu. Tento předpoklad sdíleli též liberálové devatenáctého století, kteří měli za to, že sílící vzájemná závislost v obchodě a finančnictví promění války ve věc minulosti. Přestože však Británie a Německo byly v roce 1914 vzájemně nejvýznamnějšími obchodními partnery, nezabránilo to vzplanutí, které globální hospodářskou integraci odsunulo o půlstoletí.

Vojenská moc, již mnozí označují za rozhodující formu moci ve světové politice, vyžaduje vzkvétající ekonomiku. To, jestli v dnešním světě pramení větší moc z ekonomických či vojenských zdrojů, však závisí na kontextu. Chcete-li dovést mulu k vodě, slaďoučká mrkev bude účinnější než rány holí, leč chcete-li někomu mulu sebrat, bude užitečnější zbraň. S řadou závažných otázek, kupříkladu finanční stabilitou či změnou klimatu, vojenská moc jednoduše nehne.