JERUZALÉM – Nedávný nárůst vojenských zásahů Turecka proti Kurdům v severním Iráku je známkou toho, že turecká zahraniční politika poněkud překvapivě – byť ne zcela nečekaně – udělala za necelé dva roky obrat o 180 stupňů. Turecká ofenziva je také příznakem toho, že tyto změny přesahují současná pnutí mezi Tureckem a Izraelem, která jsou jen jednou stránkou mnohem hlubších trendů.
Před několika málo lety, poté, co Evropská unie přibouchla Turecku dveře před nosem (navzdory významným vojenským a trestním reformám vlády pod vedením Strany spravedlnosti a rozvoje, AKP), Turecko svou politiku přeorientovalo z Evropy na svůj nejbližší region. Strategický a teoretický základ této změně orientace dodal přístup ministra zahraničí Ahmeta Davutoğlu ukotvený v heslu „nulové konflikty se sousedy“.
Turecko otevřelo novou, působivou kapitolu a vstoupilo do kontaktu s Arménií, zmírnilo svůj postoj vůči Kypru, snažilo se vtáhnout Írán do pozitivního dialogu se Západem, přesvědčovalo Sýrii k urovnání probublávajících pohraničních sporů mezi těmito dvěma zeměmi a jako korunovaci svého úspěchu zahájilo mírové rozhovory mezi Sýrií a Izraelem za tureckého zprostředkovatelství.
JERUZALÉM – Nedávný nárůst vojenských zásahů Turecka proti Kurdům v severním Iráku je známkou toho, že turecká zahraniční politika poněkud překvapivě – byť ne zcela nečekaně – udělala za necelé dva roky obrat o 180 stupňů. Turecká ofenziva je také příznakem toho, že tyto změny přesahují současná pnutí mezi Tureckem a Izraelem, která jsou jen jednou stránkou mnohem hlubších trendů.
Před několika málo lety, poté, co Evropská unie přibouchla Turecku dveře před nosem (navzdory významným vojenským a trestním reformám vlády pod vedením Strany spravedlnosti a rozvoje, AKP), Turecko svou politiku přeorientovalo z Evropy na svůj nejbližší region. Strategický a teoretický základ této změně orientace dodal přístup ministra zahraničí Ahmeta Davutoğlu ukotvený v heslu „nulové konflikty se sousedy“.
Turecko otevřelo novou, působivou kapitolu a vstoupilo do kontaktu s Arménií, zmírnilo svůj postoj vůči Kypru, snažilo se vtáhnout Írán do pozitivního dialogu se Západem, přesvědčovalo Sýrii k urovnání probublávajících pohraničních sporů mezi těmito dvěma zeměmi a jako korunovaci svého úspěchu zahájilo mírové rozhovory mezi Sýrií a Izraelem za tureckého zprostředkovatelství.