0

Nelítostná fakta o ptačí chřipce

Otázky obklopující možnost pandemie kmene H5N1 ptačí chřipky jsou mimořádně složité a zahrnují medicínu, epidemiologii, virologii, ba i politiku a etiku. Navíc panuje obrovská nejistota v tom, kdy přesně H5N1, který teď postihuje primárně ptáky, může zmutovat do formy přenosné z člověka na člověka a jak nakažlivý a smrtonosný by mohl být.

Není tedy divu, že komentářům o ptačí chřipce často uniká podstata věci. Nedávný editorial The New York Times například odsoudil to, že se přístup movitých zemí k možné pandemii H5N1 zakládá na premise „o mě jde v prvé řadě“, neboť „nejvíce nadějí na zastavení pandemie či alespoň na získání času na reakci zajistí zlepšení dozoru a hygienické praxe ve východní Africe a v Asii, kde by taková pandemie zřejmě začala.“

Jistěže, kvalitní dozor je nezbytný, abychom obdrželi včasnou výstrahu, že byl zjištěn chřipkový kmen H5N1 přenosný z člověka na člověka, aby státy po celém světě mohly okamžitě zahájit celou škálu zdravotnických opatření, včetně programu na výrobu velkého množství vakcín proti takovému kmeni. Ohromné úsilí, jehož by bylo zapotřebí ke „zlepšení hygienické praxe v nejchudších zemích světa“ se však lépe vyjímá na stránce redakčních článků než v terénu.

Vzhledem k postupům intenzivní živočišné výroby, jež koncentrují miliardy kusů drůbeže a vepřů v těsné blízkosti lidí, umocňovaným nehygienickými podmínkami, bídou a zcela nedostatečnou infrastrukturou všech složek veřejného zdravotnictví, je nepravděpodobné, že by bylo možné pandemii zabránit nebo ji zadržet u zdroje. Za pozornost stojí, že chaotickou snahu Číny o vakcinaci 14 miliard kuřat narušily padělané očkovací preparáty a nedostatek ochranných oděvů pro vakcinační týmy, které by ve skutečnosti mohly nemoc rozšiřovat přenášením výkalů na botách z jedné farmy na druhou.