NEW YORK – Vrátil jsem se právě z Bhútánu, himálajského království nepřekonatelné přírodní krásy, kulturního bohatství a inspirativní sebereflexe. Z jedinečnosti tohoto království plyne soubor ekonomických a sociálních otázek, které mají pro celý svět naléhavý význam.
Drsné zeměpisné podmínky Bhútánu se postaraly o vzestup houževnaté populace zemědělců a pastevců a přispěly k rozvoji silné buddhistické kultury, úzce spjaté s dějinami Tibetu. Osídlení je řídké, zhruba 700 tisíc lidí na území velikosti Francie, přičemž zemědělské komunity jsou usazené v hlubokých údolích a hrstka pastevců žije vysoko v horách. Každé údolí chrání dzong (pevnost), zahrnující kláštery a chrámy, všechny vystavěné před staletími a charakteristické mistrnou kombinací důmyslné architektury a výtvarného umění.
Bhútánské hospodářství zemědělského a klášterního života zůstávalo soběstačné, chudé a izolované až do nedávných desetiletí, kdy řada pozoruhodných vladařů začala zemi vést k technické modernizaci (silnice, elektřina, moderní zdravotnictví a školství), mezinárodnímu obchodu (zejména se sousední Indií) a politické demokracii. Neuvěřitelná je promyšlenost bhútánského přístupu k tomuto procesu změny a to, jak se tato promyšlenost řídí buddhistickým uvažováním. Bhútán si sám sobě klade otázku, kterou si musí klást každý: jak lze hospodářskou modernizaci spojit s kulturní odolností a sociálním blahobytem?
NEW YORK – Vrátil jsem se právě z Bhútánu, himálajského království nepřekonatelné přírodní krásy, kulturního bohatství a inspirativní sebereflexe. Z jedinečnosti tohoto království plyne soubor ekonomických a sociálních otázek, které mají pro celý svět naléhavý význam.
Drsné zeměpisné podmínky Bhútánu se postaraly o vzestup houževnaté populace zemědělců a pastevců a přispěly k rozvoji silné buddhistické kultury, úzce spjaté s dějinami Tibetu. Osídlení je řídké, zhruba 700 tisíc lidí na území velikosti Francie, přičemž zemědělské komunity jsou usazené v hlubokých údolích a hrstka pastevců žije vysoko v horách. Každé údolí chrání dzong (pevnost), zahrnující kláštery a chrámy, všechny vystavěné před staletími a charakteristické mistrnou kombinací důmyslné architektury a výtvarného umění.
Bhútánské hospodářství zemědělského a klášterního života zůstávalo soběstačné, chudé a izolované až do nedávných desetiletí, kdy řada pozoruhodných vladařů začala zemi vést k technické modernizaci (silnice, elektřina, moderní zdravotnictví a školství), mezinárodnímu obchodu (zejména se sousední Indií) a politické demokracii. Neuvěřitelná je promyšlenost bhútánského přístupu k tomuto procesu změny a to, jak se tato promyšlenost řídí buddhistickým uvažováním. Bhútán si sám sobě klade otázku, kterou si musí klást každý: jak lze hospodářskou modernizaci spojit s kulturní odolností a sociálním blahobytem?