0

Jak „ozelenit“ Evropskou investiční banku


BRUSEL – V posledních čtyřech letech půjčila Evropská investiční banka (EIB) – což je „domovská“ banka Evropské unie – 48 miliard eur na energetické projekty po celém světě. EIB obecně půjčuje energetickému sektoru víc peněz než kterémukoliv jinému odvětví s výjimkou dopravy (a její celkový objem úvěrového portfolia dosáhl v roce 2010 hodnoty 72 miliard eur, což z EIB učinilo většího věřitele, než je Světová banka).

Investice v takovém měřítku mohou zemím z celého světa pomoci dosáhnout životně důležitého pokroku při snižování emisí skleníkových plynů v době, kdy se stále nedaří nalézt politická řešení založená na mezinárodní dohodě. Úvěrové priority EIB a její portfolio energetických investic bohužel celý problém zhoršují.
V roce 2007 přijala EIB svou první energetickou politiku – „Čistá energie pro Evropu: Zesílený příspěvek EIB“. Od té doby banka podstatně navýšila objem úvěrů pro obnovitelnou energii, který v letech 2007-2010 dosáhl celkové hodnoty 13 miliard eur.
Přesto si banka ve stejném období tuto bilanci pokazila tím, že půjčila 16 miliard eur na projekty s fosilními palivy, které představovaly třetinu všech energetických půjček této instituce. Objem úvěrů EIB pro fosilní paliva vzrostl z 2,8 miliard eur v roce 2007 na 5 miliard eur v roce 2010, a to včetně nových uhelných elektráren v Německu a ve Slovinsku.
V nových členských státech EU podporuje EIB většinou vysokouhlíkovou energii, takže se tyto země ocitají v pasti trvale neudržitelných energetických soustav. V letech 2007 až 2010 navíc EIB půjčila 1,6 miliard eur na projekty s fosilními palivy v severní Africe a Sýrii, což představovalo 30% z celkového objemu úvěrů určených pro tento region.


Nenechte se mýlit: tyto investice jsou dlouhodobé. Dnes vybudovaná energetická infrastruktura se bude využívat ještě nejméně 40 let, což zmíněné země neomylně nasměrovává na dráhu pokračující uhlíkové závislosti. Pokud se například slovinská vláda přihlásí ke klimatickým cílům platným pro celou EU, pak nová lignitová elektrárna Sostanj vyčerpá do roku 2050 většinu emisních kvót CO2 stanovených pro tuto zemi. Do energeticky účinných programů přitom EIB investuje pouhých 5% svého energetického portfolia.

EIB tvrdí, že úvěry pro fosilní paliva podporují strategické projekty, které zajišťují evropskou energetickou bezpečnost. To je částečně pravda: za některými těmito úvěry se skutečně skrývají politické zájmy členských zemí EU – zejména za investicemi do infrastruktury pro dovoz ropy a zemního plynu. Samotné cíle EU tedy obsahují vnitřní rozpor – energetická bezpečnost versus prevence klimatických změn –, což EIB komplikuje snahu pročistit své energetické portfolio.