Jomo Kwame Sundaram was Assistant Director-General and Coordinator for Economic and Social Development in the Food and Agriculture Organization of the United Nations, and received the 2007 Wassily Leontief Prize for Advancing the Frontiers of Economic Thought.
NEW YORK – Není mnoho pochyb, že až se světoví lídři sejdou na summitu skupiny G20 v Pittsburghu, budou své metafory ladit do zelena. Pozornost se obrátí ke snaze proměnit „zelené výhonky“ oživení v udržitelný „zelený růst,“ jehož plodem budou „zelené ekonomiky“ v souladu s cílem ochránit světové klima.
Vlády v bohatých zemích začínají objasňovat, co to bude znamenat ve smyslu změn politických přístupů a životního stylu a investic nutných pro rozvoj čistých zdrojů energie. Abychom však uspěli, tento „zelený nový úděl“ si bude muset poradit s obrovskými výzvami v rozvojovém světě, kde se důsledky globálního oteplování projeví nejdříve a nejkrutěji a kde svižný růst vyžaduje mohutný rozmach levné energie.
Celosvětově se den co den spotřebuje víc než 30 milionů tun ekvivalentu ropy ve formě primární energie, což odpovídá 55 kilowattům na osobu a den, přičemž bohaté země spotřebují v průměru více než dvojnásobek. U mnoha rozvojových zemí je toto číslo výrazně pod 20 kWh, Čína se stále pohybuje zřetelně pod globálním průměrem, a dokonce platí, že většina rozvíjejících se trhů spotřebovává méně než třetinu průměru v mnoha vyspělých ekonomikách.
We hope you're enjoying Project Syndicate.
To continue reading, subscribe now.
Subscribe
orRegister for FREE to access two premium articles per month.
Register
Already have an account? Log in