rockstrom15_GUIDO KIRCHNERdpaAFP via Getty Images_germany climate GUIDO KIRCHNERdpaAFP via Getty Images

Zelený byznys po COP26

POSTUPIM – Co dalšího figuruje v globální klimatické agendě? Letošní glasgowská konference Organizace spojených národů o klimatických změnách (COP26) rozhodně nezklamala, ale také neskončila velkým úspěchem. Vedoucí světoví představitelé sice přistoupili na několik slibných dohod o cílech, avšak globální emise skleníkových plynů zatím neklesají potřebným tempem. A přestože některé země posílily své klimatické záruky, absence konkrétních opatření vedoucích k jejich dosažení je skutečně znepokojivá. Stále vidíme propast mezi politickými proklamacemi a realitou.

Klimatická věda jasně ukazuje, že budoucí prosperitu a spravedlnost najdeme jen v jednom směru: ve směru přírodně pozitivní globální ekonomiky s nulovými emisemi uhlíku. Vzhledem k letošním extrémním meteorologickým jevům a ke strohým a vědecky podloženým sdělením obsaženým v šesté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu už nepotřebujeme další potvrzení faktů. Svět čelí obrovskému ohrožení biodiverzity a přírody. Abychom zůstali na cestě k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, musíme už před rokem 2030 podstatně snížit emise.

Mnozí politici dál otálejí a vyjadřují obavy, že klimatická akce zatíží firmy. Mnozí špičkoví podnikatelé však ve stále větší míře navádějí své firmy na trvale udržitelnější kurz. Drtivá většina jich přijala závěry klimatologů a překonala fázi popírání a váhání. Tento obecnější trend byl jasně patrný i na konferenci v Glasgowě, které se zúčastnili vysocí představitelé mnoha největších světových korporací.

Před konferencí COP26 jsme dělali rozhovory s podnikatelskými lídry z více než 20 špičkových německých firem (například BASF, Daimler, Deutsche Bank, Deutsche Telekom, Lufthansa a Siemens) a rozebírali jsme jejich strategie trvalé udržitelnosti. Mezi naše hlavní poznatky patřila skutečnost, že devět z deseti generálních ředitelů německých firem pokládá trvalou udržitelnost v nadcházejících pěti letech za nejméně stejně důležitou jako digitalizaci.

To je výrazná změna, a nejde přitom jen o laciná slova. Firmy, které se studie zúčastnily, si daly za cíl dosáhnout klimatické neutrality už do roku 2035, a to nejen ve svých provozech, ale v celých svých globálních hodnotových řetězcích. Němečtí podnikatelští lídři si nedělají iluze, že to bude snadné; většina si jich uvědomuje, že své postoje musí ještě doprovodit činy. Přesto je zřejmé, že se trvalá udržitelnost posunula na špičku jejich agendy a vytlačila z pozice tématu číslo jedna COVID-19.

Z našeho průzkumu vyplývá, že v německé podnikové sféře vznikl nový úzus. Firmy dnes uvažují o robustní strategii trvalé udržitelnosti, protože je nezbytná pro zachování jejich „povolení podnikat“. Stále více si jich uvědomuje, že trvalá udržitelnost skrývá i podnikatelské příležitosti. A stále více generálních ředitelů za ni přijímá osobní zodpovědnost, když vytvářejí nové mechanismy podnikového řízení a začleňují cíle trvalé udržitelnosti do odměn pro představenstvo.

Subscribe to Project Syndicate
Bundle2022_YA2022_Web_Discount

Subscribe to Project Syndicate

Enjoy unlimited access to the ideas and opinions of the world’s leading thinkers, including weekly long reads, book reviews, topical collections, and interviews; The Year Ahead annual print magazine; the complete PS archive; and more – for less than $5 a month.

Subscribe Now

V kontextu širších klimatických výzev představuje Německo mimořádně zajímavou případovou studii. Jako silně průmyslová země se chce stát průkopníkem v oblasti dekarbonizace, aniž by ztratilo mezinárodní konkurenceschopnost. Z pohledu ředitele průměrné německé firmy brání dalšímu pokroku nikoliv absence zelených technologií či podpory klíčových akcionářů, nýbrž přetrvávající vysoké vstupní náklady. Pro 60% respondentů jsou trvalá udržitelnost a ziskovost stále v rozporu. Přesto se už mnohé stávající projekty trvalé udržitelnosti vyplácejí a náklady budou s rostoucími příležitostmi ke zvýšení prodeje trvale udržitelných produktů i nadále klesat.

Transformace provozního módu firem vyžaduje tři typy akce. Za prvé je naléhavě zapotřebí snížit jejich negativní stopu (footprint) na planetě a na společnosti zastavením nadužívání a ničení přírodních zdrojů. Za druhé je potřeba zvýšit jejich pozitivní otisk (handprint) prostřednictvím systémových a na cíl (nikoliv výlučně na zisk) orientovaných podnikatelských strategií, které zvýší odolnost a přispějí k naplňování cílů trvale udržitelného rozvoje.

A za třetí je potřeba zapojit srdce (heartprint) a získat si podporu všech akcionářů. To můžeme ovlivnit my všichni, když jako spotřebitelé změníme své chování, když jako voliči podpoříme smělou klimatickou politiku, když jako vědci přineseme nové poznatky a když jako politici nastavíme smysluplné pobídky a rámce.

Německé firmy, které jsme zkoumali, nabízejí dobré příklady trvale udržitelné akce na podnikové úrovni. Některé z nich používají při vývoji produktů „zelená digitální dvojčata“, aby kvantifikovaly klimatické dopady určitého produktu ještě předtím, než sestrojí jeho prototyp. Jiné informují o „uhlíkové stopě produktu“, aby poskytly dodavatelům a zákazníkům přehledné informace o emisích a umožnily jim informovanou volbu mezi různými alternativami. Řada firem spolupracuje napříč sektory na provozu a financování trvale udržitelných projektů. A několik velkých německých společností dokonce školí zaměstnance, aby se stali „ambasadory trvalé udržitelnosti“, kteří budou ukazovat ostatním, jak by mohli usilovat o podobné strategie.

Takové modely je zapotřebí rychle rozšiřovat, poněvadž přechod na bezpečnější, zdravější a trvale udržitelnější svět nepokračuje hladce. Globální ekonomiku dál utvářejí pomýlené stimuly, kvůli nimž jsou znečišťování, ničení a destabilizace klimatu a biosféry stále ziskové. Naléhavě potřebujeme klimatickou politiku, která bude vycházet z vědeckých poznatků a poskytovat firmám nový rámec. Konference COP26 nic takového nepřinesla – a pravděpodobně ani nemohla. Zapotřebí zde budou další formáty, počínaje summitem G7, který se v roce 2022 uskuteční v Německu. EU by mohla připojit svůj podpis k americko-čínské deklaraci z Glasgowa, a možná i vytvořit vědecky založenou „klimatickou G3“.

Také ovšem potřebujeme, aby se stále více firem rozhodlo přejímat vědecky podložené cíle. To se týká nejen snižování emisí oxidu uhličitého, ale i ochrany dalších vyčerpatelných zdrojů, zejména vody, biodiverzity, potravin a půdy.

Před námi stojí obrovské úkoly, ale i obrovské příležitosti. Momentálně jsme ve fázi zrychlování, kdy jsme si teprve nedávno uvědomili naléhavost této otázky. Uhlíkový rozpočet na udržení oteplování na úrovni 1,5° Celsia vydrží (při současném tempu emisí) do konce tohoto desetiletí – přinejlepším. Se snižováním emisí musíme začít ihned, ve všech sektorech a na všech úrovních.

Jak ukazuje naše studie, vedoucí představitelé firem se stavějí na stranu vědy a dávají najevo ochotu transformovat činnost svých podniků. Otázka nyní zní, zda jim politici poskytnou nezbytný rámec k zajištění bezpečné budoucnosti pro všechny.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka

https://prosyn.org/XkYqri2cs