90

Úplné dno v Aténách a Bruselu

NEW YORK – Řecká katastrofa uchvacuje světovou pozornost ze dvou důvodů. Za prvé s hlubokou tísní sledujeme zhroucení ekonomiky přímo před našima očima, včetně front na chleba a před bankami, jaké jsme neviděli od velké hospodářské krize. A za druhé nás děsí neschopnost bezpočtu představitelů a institucí – národních politiků, Evropské komise, Mezinárodního měnového fondu a Světové banky – odvrátit vykolejení vlaku, k němuž se ve zpomaleném záběru řadu let schylovalo.

Bude-li toto neschopné řízení pokračovat, nebude fatálně podkopáno pouze Řecko, ale i evropská jednota. Mají-li být Řecko i Evropa zachráněny, musí nový sanační balík obsahovat dvě významné věci, které zatím nebyly dohodnuty.

Za prvé se musí bezodkladně otevřít řecké banky. Rozhodnutí ECB z minulého týdne zadržet úvěry bankovní soustavě v zemi, a tím banky v podstatě uzavřít, bylo nejapné a současně katastrofální. Toto rozhodnutí, které si vynutila vysoce zpolitizovaná Výkonná rada ECB, budou historikové ještě dlouho zkoumat – a vysmívat se mu. Uzavřením řeckých bank ECB v podstatě znefunkčnila celou ekonomiku (žádná ekonomika nad úrovní živoření totiž nemůže fungovat bez platebního systému). ECB musí své rozhodnutí okamžitě zvrátit, protože jinak se i banky samotné velmi brzy stanou nezachránitelnými.

Za druhé musí být součástí dohody hluboké odpuštění dluhů. Odmítání zbytku Evropy a zejména Německa uznat mohutný dluhový převis Řecka je velkou lží této krize. Všichni znají pravdu – totiž že Řecko nikdy nemůže plně obsloužit své současné dluhové závazky –, ale žádný účastník jednání ji neřekne nahlas. Řečtí představitelé se opakovaně snažili diskutovat o potřebě restrukturalizovat dluh snížením úrokových sazeb, prodloužením splatnosti a možná i seškrtáním nominální hodnoty dluhu. Protistrana však každý řecký pokus byť jen nadnést toto téma brutálně odmítla.