55

Zmírňování evropské politiky rozmrzelosti

ATÉNY – Jeden německý televizní komentátor nedávno odvysílal upravené video, na kterém, ještě před mém působení v pozici ministra financí Řecka, pozdravuji Německo zdviženým prostředníčkem. Následek ukázal potenciál dopadu takového domnělého gesta, zejména v těžkých časech. Takové pozdvižení, které vysílání způsobilo, by totiž nenastalo před finanční krizí roku 2008, která odhalila nedostatky měnové unie Evropy a obrátila proti sobě hrdé země.

Když počátkem roku 2010 již Řecko nemohlo splácet své dluhy francouzským, německým a řeckým bankám, vedl jsem kampaň proti jeho snaze o zisk enormně velké půjčky od evropských daňových poplatníků ke splacení těchto dluhů. Předkládal jsem tři argumenty.

Za prvé, nové půjčky nereprezentovaly ani tolik finanční záchranu Řecka, jako spíše cynické převedení osobních proher z účtů bank na ramena nejzranitelnějších občanů Řecka. Kdo z evropských daňových poplatníků, kteří zaplatili účet za tyto půjčky, ví, že více než 90% z celkových 240 miliard eur, které si Řecko půjčilo, šlo finančním institucím a ne řeckému státu nebo občanům?

Za druhé, bylo zřejmé, že pokud již Řecko nebylo schopné splatit stávající půjčky, tak by uskrovňující podmínky, ze kterých vycházela „finanční pomoc“, zlikvidovaly jeho nominální příjem a učinili tak národní dluh ještě méně udržitelný. A když by Řekové již nemohli splácet svůj obří dluh, němečtí a další evropští daňoví poplatníci by museli opět zakročit. (Bohatí Řekové by tou dobou již samozřejmě měli své vklady přesunuty do finančních center jako je Frankfurt či Londýn).