NEW YORK – Pokračující řecká dluhová sága je tragická z mnoha důvodů, v neposlední řadě i kvůli faktu, že vztah této země k věřitelům připomíná vztah mezi rozvojovým světem a dobročinným sektorem. Několikeré po sobě jdoucí sanace Řecka totiž obsahují mnohé z týchž patologických jevů, které už desítky let poznamenávají rozvojovou agendu – včetně dlouhodobých politických důsledků, které finanční trhy ani řecký lid zatím plně nepochopili.
Stejně jako v případě jiných programů pomoci došlo k transferu stamiliard dolarů z bohatších ekonomik do ekonomiky mnohem chudší, a to s negativními, byť nezamýšlenými důsledky. Záchranný program poskytnutý s cílem zabránit Řecku ve vypadnutí z eurozóny zvýšil poměr dluhu k HDP země ze 130% na počátku krize v roce 2009 na dnešních více než 170%, přičemž Mezinárodní měnový fond předpovídá, že v příštích dvou letech by dluhová zátěž mohla dosáhnout 200% HDP. Hrozí riziko, že tato nekontrolovaná dluhová spirála zploští růstovou trajektorii země a zhorší vyhlídky zaměstnanosti.
Podobně jako u dalších příjemců pomoci vznikl také mezi Řeckem a jeho věřiteli vztah vzájemné závislosti, kdy věřitelé poskytují pomoc v podobě faktického odpuštění dluhů prostřednictvím dotovaných úvěrů a odložených úrokových plateb. Žádný rozumný člověk neočekává, že Řecko bude někdy schopné svůj dluh splatit, avšak země uvízla ve zdánlivě nekonečném cyklu plateb a sanací – takže je závislá na dárcovských institucích, aby vůbec přežila.
NEW YORK – Pokračující řecká dluhová sága je tragická z mnoha důvodů, v neposlední řadě i kvůli faktu, že vztah této země k věřitelům připomíná vztah mezi rozvojovým světem a dobročinným sektorem. Několikeré po sobě jdoucí sanace Řecka totiž obsahují mnohé z týchž patologických jevů, které už desítky let poznamenávají rozvojovou agendu – včetně dlouhodobých politických důsledků, které finanční trhy ani řecký lid zatím plně nepochopili.
Stejně jako v případě jiných programů pomoci došlo k transferu stamiliard dolarů z bohatších ekonomik do ekonomiky mnohem chudší, a to s negativními, byť nezamýšlenými důsledky. Záchranný program poskytnutý s cílem zabránit Řecku ve vypadnutí z eurozóny zvýšil poměr dluhu k HDP země ze 130% na počátku krize v roce 2009 na dnešních více než 170%, přičemž Mezinárodní měnový fond předpovídá, že v příštích dvou letech by dluhová zátěž mohla dosáhnout 200% HDP. Hrozí riziko, že tato nekontrolovaná dluhová spirála zploští růstovou trajektorii země a zhorší vyhlídky zaměstnanosti.
Podobně jako u dalších příjemců pomoci vznikl také mezi Řeckem a jeho věřiteli vztah vzájemné závislosti, kdy věřitelé poskytují pomoc v podobě faktického odpuštění dluhů prostřednictvím dotovaných úvěrů a odložených úrokových plateb. Žádný rozumný člověk neočekává, že Řecko bude někdy schopné svůj dluh splatit, avšak země uvízla ve zdánlivě nekonečném cyklu plateb a sanací – takže je závislá na dárcovských institucích, aby vůbec přežila.