58

Pomstychtivý evropský plán privatizace pro Řecko

ATÉNY – Dvanáctého července nadiktoval summit vedoucích představitelů eurozóny podmínky kapitulace řeckému premiérovi Alexisu Tsiprasovi, kterého alternativy děsily, a tak všechny podmínky přijal. Jedna z nich se týkala vypořádání zbývajících řeckých veřejných aktiv.

Lídři eurozóny požadovali, aby se řecká veřejná aktiva převedla do fondu podobného německému Treuhandu – výprodejnímu úřadu, který po pádu Berlínské zdi sloužil k rychlé privatizaci veškerého mizejícího veřejného majetku východoněmeckého státu, navzdory obrovským finančním ztrátám a zničujícím dopadům na zaměstnanost.

Tento řecký Treuhand by měl sídlo – podržte se – v Lucembursku a řídila by ho komise, na kterou by dohlížel autor tohoto plánu, německý ministr financí Wolfgang Schäuble. Rozprodej by se dokončil během tří let. Avšak zatímco činnost původního Treuhandu šla ruku v ruce s mohutnými západoněmeckými investicemi do infrastruktury a s rozsáhlými sociálními transfery obyvatelům NDR, občané Řecka by žádné obdobné benefity neobdrželi.

Euklidis Tsakalotos, který mě před dvěma týdny vystřídal ve funkci řeckého ministra financí, vyvinul maximální úsilí, aby zmírnil nejhorší aspekty plánu Treuhand pro Řecko. Podařilo se mu zajistit, aby fond sídlil v Aténách, a vymohl na věřitelích Řecka (takzvané „trojce“ tvořené Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem) důležitý ústupek, že se prodej může protáhnout na třicet let namísto pouhých tří. To bylo klíčové, protože to řeckému státu umožní podržet si podhodnocená aktiva do doby, než se jejich cena zotaví ze současných minim vyvolaných recesí.