18

Řecko musí odejít

NEW YORK – Řecká eurotragédie spěje k závěrečnému dějství: je zřejmé, že tento nebo příští rok Řecko s vysokou pravděpodobností vyhlásí neschopnost splatit své dluhy a vystoupí z eurozóny.

Odklad odchodu do doby po červnových volbách, kdy přijde nová vláda odhodlaná provádět jinou variantu téže zkrachovalé politiky (recesivního utahování opasků a strukturálních reforem), neobnoví růst ani konkurenceschopnost. Řecko vězí v začarovaném kruhu nesolventnosti, ztracené konkurenceschopnosti, vnějších deficitů a prohlubující se deprese. Jediným způsobem, jak tento kruh rozetnout, je zahájit spořádaný bankrot a odchod, koordinovaný a financovaný Evropskou centrální bankou, Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem (takzvanou „Trojkou“) tak, aby se v Řecku i ve zbytku eurozóny minimalizovaly vedlejší ztráty.

Nedávný finanční balík vyčleněný pro Řecko za dohledu Trojky poskytl zemi mnohem menší úlevu od dluhů, než potřebovala. I kdyby však bylo odpuštění veřejných dluhů podstatně větší, stejně by se Řecko nedokázalo navrátit k růstu bez rychlého obnovení konkurenceschopnosti. A bez návratu k růstu zůstane jeho dluhová zátěž trvale neudržitelná. Všechny možnosti, které by mohly konkurenceschopnost obnovit, přitom vyžadují reálné znehodnocení měny.

První možnost, tedy prudké oslabení eura, je nepravděpodobná, protože Německo je silné a ECB agresivně neuvolňuje měnovou politiku. Rychlé snížení jednotkových nákladů práce prostřednictvím strukturálních reforem, které by zvýšilo růst produktivity více než mzdy, je stejně nepravděpodobné. Německu trvalo deset let, než touto cestou obnovilo konkurenceschopnost; Řecko však nemůže zůstat deset let v depresi. Také rychlá deflace cen a mezd, známá jako „vnitřní devalvace“, by vedla k pětiletému období stále se prohlubující deprese.