OAKLAND – V posledním desetiletí se velká pozornost věnuje řeckým veřejným financím. A když země v listopadu čelila prvnímu vyhodnocení pokroku svých reforem na základě zatím poslední dohody s věřiteli – což byla nezbytná podmínka získání nové injekce záchranných prostředků –, ocitl se její rozpočtový schodek pod drobnohledem znovu.
Řekové by však udělali dobře, kdyby se zamysleli i nad jiným typem deficitu – nad deficitem, jejž veřejnost sleduje daleko méně, ale mohl by mít stejně vážné ekonomické důsledky. Podobně jako zbytek středozemního regionu (a koneckonců i celého světa) nevykazuje Řecko pouze fiskální deficit, ale i deficit ekologický.
Podle naší analýzy spotřebovávají státy v oblasti Středozemního moře v současné době 2,5krát víc ekologických zdrojů a služeb, než kolik jejich ekosystémy dokážou obnovovat. Například Řecko by potřebovalo celkové ekologické zdroje a služby tří stejně velkých zemí, aby uspokojilo požadavky svých občanů na přírodu ve formě potravin, dřevitých vláken, stavebního dříví, bydlení, městské infrastruktury a ukládání uhlíku. Samotné Atény vyžadují od přírody o 22% víc, než kolik dokážou poskytnout ekosystémy celé země. A po letech recese, během nichž se tlak na řecké přírodní zdroje snížil, začala poptávka opět stoupat, neboť růst HDP doznal jisté zlepšení.
V zájmu umožnění trvalého hospodářského pokroku musíme přerušit tuto spojitost mezi růstem HDP a nadměrným využíváním životního prostředí. Ekologické deficity mohou ohrozit energetické zdroje a potravinovou bezpečnost, což by mělo přímé sociální a ekonomické důsledky. Mají-li Řecko a další země zajistit svým občanům v nadcházejících desetiletích zdraví a prosperitu, budou muset nalézt způsob, jak zabránit tomu, aby současná ekonomická aktivita nezvýšila již tak neudržitelnou zátěž ekologického dluhu.
Aby se to stalo, musíme začít pokládat ekologické zdroje za drahocenné dary a uvážlivě je spravovat. Jedinečný a úchvatný přírodní kapitál středozemní oblasti patří mezi její největší aktiva – proto se do tohoto regionu každoročně sjíždí více než 200 milionů turistů a živí jeho ekonomiku. Nadměrné využívání zdrojů, či dokonce neschopnost je pečlivě spravovat zákonitě oslabí ekonomickou sílu oblasti.
Země s ekologickým deficitem samozřejmě mohou mnohdy překlenout část této propasti globálním obchodem – pokud dokážou zaplatit nezbytný dovoz. Jak ovšem Řecko v poslední době zjišťuje, země závislé na vnějších přírodních zdrojích mohou zažívat ekonomické šoky, když se zvýší ceny komodit nebo jinak klesne jejich platební schopnost. Podle našich výpočtů by zvýšení cen komodit o pouhých 10% zatížilo obchodní bilanci Řecka částkou 7,6 miliard dolarů – což se rovná 0,3% HDP země.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Odkázanost na globální obchod každopádně není adekvátním řešením tohoto problému. Některé služby ekosystému jednoduše nelze importovat – například čistý vzduch a vodu, zmírnění extrémních klimatických jevů, jako jsou záplavy nebo sucha, případně rekreační využití přírody.
Ještě důležitější je, že pokud určitá země dováží přírodní zdroje, musí je jiná země vyvážet. A stejně jako vlády nemohou donekonečna vykazovat obrovské finanční schodky, země nemohou trvale pracovat s výraznými ekologickými nerovnováhami bez toho, že budou vyčerpávat svůj přírodní kapitál – a tím oslabovat své ekonomické zdraví.
Státy jako Řecko naštěstí nejsou bezmocné. Zejména velká města nabízejí slibné příležitosti ke zlepšení, obzvláště v oblastech typu dopravy a bydlení. Například Atény se jako cíl změn přímo nabízejí. Průměrná ekologická stopa Atéňana je vyšší než celostátní průměr (a vyšší než průměrná stopa obyvatel jiných středozemních měst, jako jsou Barcelona, Izmir, Palermo nebo Valencie). Největším zdrojem této disparity je doprava, což znamená, že ekologickou stopu Atén mohou výrazně zmírnit politické zásahy upřednostňující veřejnou dopravu nebo pěší chůzi.
Další oblastí, ve které by Řecko mělo uvažovat o nápravných opatřeních, jsou potraviny. Světově proslulá středozemní strava – s vysokým podílem zeleniny, ovoce a olivového oleje – je nejen zdravá, ale představuje i menší zátěž pro životní prostředí. V celé středozemní oblasti se zvyšuje spotřeba masa a polotovarů, takže obnovený důraz na kulinářské dědictví regionu by pomohl zmírnit zátěž pro světové přírodní zdroje – a zlepšit zdraví lidí.
Řecká vláda pracuje na oživení ekonomiky zdeptané fiskální katastrofou a na zlepšení života všech občanů, avšak její cesta k dlouhodobé prosperitě nesmí vést k dalšímu zhoršení životního prostředí. Řecko si nemůže dovolit řešit jeden ze svých deficitů na úkor jiného.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Many countries’ recent experiences show that boosting manufacturing employment is like chasing a fast-receding target. Automation and skill-biased technology have made it extremely unlikely that manufacturing can be the labor-absorbing activity it once was, which means that the future of “good jobs” must be created in services.
shows why policies to boost employment in the twenty-first century ultimately must focus on services.
Minxin Pei
doubts China’s government is willing to do what is needed to restore growth, describes the low-tech approaches taken by the country’s vast security apparatus, considers the Chinese social-credit system’s repressive potential, and more.
For the last several years, world leaders have made big promises and laid out bold plans to mitigate the climate crisis and help the neediest countries adapt. At this year's World Bank/IMF Spring Meetings, they must demonstrate that they can fulfill these promises, rather than simply touting new ones.
think policymakers need to get four things right to shore up the credibility of the international system.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
OAKLAND – V posledním desetiletí se velká pozornost věnuje řeckým veřejným financím. A když země v listopadu čelila prvnímu vyhodnocení pokroku svých reforem na základě zatím poslední dohody s věřiteli – což byla nezbytná podmínka získání nové injekce záchranných prostředků –, ocitl se její rozpočtový schodek pod drobnohledem znovu.
Řekové by však udělali dobře, kdyby se zamysleli i nad jiným typem deficitu – nad deficitem, jejž veřejnost sleduje daleko méně, ale mohl by mít stejně vážné ekonomické důsledky. Podobně jako zbytek středozemního regionu (a koneckonců i celého světa) nevykazuje Řecko pouze fiskální deficit, ale i deficit ekologický.
Podle naší analýzy spotřebovávají státy v oblasti Středozemního moře v současné době 2,5krát víc ekologických zdrojů a služeb, než kolik jejich ekosystémy dokážou obnovovat. Například Řecko by potřebovalo celkové ekologické zdroje a služby tří stejně velkých zemí, aby uspokojilo požadavky svých občanů na přírodu ve formě potravin, dřevitých vláken, stavebního dříví, bydlení, městské infrastruktury a ukládání uhlíku. Samotné Atény vyžadují od přírody o 22% víc, než kolik dokážou poskytnout ekosystémy celé země. A po letech recese, během nichž se tlak na řecké přírodní zdroje snížil, začala poptávka opět stoupat, neboť růst HDP doznal jisté zlepšení.
V zájmu umožnění trvalého hospodářského pokroku musíme přerušit tuto spojitost mezi růstem HDP a nadměrným využíváním životního prostředí. Ekologické deficity mohou ohrozit energetické zdroje a potravinovou bezpečnost, což by mělo přímé sociální a ekonomické důsledky. Mají-li Řecko a další země zajistit svým občanům v nadcházejících desetiletích zdraví a prosperitu, budou muset nalézt způsob, jak zabránit tomu, aby současná ekonomická aktivita nezvýšila již tak neudržitelnou zátěž ekologického dluhu.
Aby se to stalo, musíme začít pokládat ekologické zdroje za drahocenné dary a uvážlivě je spravovat. Jedinečný a úchvatný přírodní kapitál středozemní oblasti patří mezi její největší aktiva – proto se do tohoto regionu každoročně sjíždí více než 200 milionů turistů a živí jeho ekonomiku. Nadměrné využívání zdrojů, či dokonce neschopnost je pečlivě spravovat zákonitě oslabí ekonomickou sílu oblasti.
Země s ekologickým deficitem samozřejmě mohou mnohdy překlenout část této propasti globálním obchodem – pokud dokážou zaplatit nezbytný dovoz. Jak ovšem Řecko v poslední době zjišťuje, země závislé na vnějších přírodních zdrojích mohou zažívat ekonomické šoky, když se zvýší ceny komodit nebo jinak klesne jejich platební schopnost. Podle našich výpočtů by zvýšení cen komodit o pouhých 10% zatížilo obchodní bilanci Řecka částkou 7,6 miliard dolarů – což se rovná 0,3% HDP země.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Odkázanost na globální obchod každopádně není adekvátním řešením tohoto problému. Některé služby ekosystému jednoduše nelze importovat – například čistý vzduch a vodu, zmírnění extrémních klimatických jevů, jako jsou záplavy nebo sucha, případně rekreační využití přírody.
Ještě důležitější je, že pokud určitá země dováží přírodní zdroje, musí je jiná země vyvážet. A stejně jako vlády nemohou donekonečna vykazovat obrovské finanční schodky, země nemohou trvale pracovat s výraznými ekologickými nerovnováhami bez toho, že budou vyčerpávat svůj přírodní kapitál – a tím oslabovat své ekonomické zdraví.
Státy jako Řecko naštěstí nejsou bezmocné. Zejména velká města nabízejí slibné příležitosti ke zlepšení, obzvláště v oblastech typu dopravy a bydlení. Například Atény se jako cíl změn přímo nabízejí. Průměrná ekologická stopa Atéňana je vyšší než celostátní průměr (a vyšší než průměrná stopa obyvatel jiných středozemních měst, jako jsou Barcelona, Izmir, Palermo nebo Valencie). Největším zdrojem této disparity je doprava, což znamená, že ekologickou stopu Atén mohou výrazně zmírnit politické zásahy upřednostňující veřejnou dopravu nebo pěší chůzi.
Další oblastí, ve které by Řecko mělo uvažovat o nápravných opatřeních, jsou potraviny. Světově proslulá středozemní strava – s vysokým podílem zeleniny, ovoce a olivového oleje – je nejen zdravá, ale představuje i menší zátěž pro životní prostředí. V celé středozemní oblasti se zvyšuje spotřeba masa a polotovarů, takže obnovený důraz na kulinářské dědictví regionu by pomohl zmírnit zátěž pro světové přírodní zdroje – a zlepšit zdraví lidí.
Řecká vláda pracuje na oživení ekonomiky zdeptané fiskální katastrofou a na zlepšení života všech občanů, avšak její cesta k dlouhodobé prosperitě nesmí vést k dalšímu zhoršení životního prostředí. Řecko si nemůže dovolit řešit jeden ze svých deficitů na úkor jiného.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.