45

Řecko si koleduje o prohru

LONDÝN – Budoucnost Evropy dnes závisí na něčem, co se zdá téměř nemožné: Řecko a Německo musí dospět k dohodě. Zdánlivě nemožnou přitom tuto dohodu nečiní zásadní neshody mezi oběma vládami – Řecko požaduje snížení dluhu, zatímco Německo trvá na tom, že z dluhu nelze odepsat jediné euro –, nýbrž něco daleko zásadnějšího: přestože je Řecko v tomto konfliktu evidentně slabší stranou, v sázce je pro něj mnohem víc.

Teorie her naznačuje, že k nejnevyzpytatelnějším konfliktům dochází mezi slabým, ale odhodlaným bojovníkem a silným soupeřem s mnohem menším odhodláním. U těchto scénářů bývá nejstabilnějším výsledkem remíza, při níž jsou obě strany částečně uspokojené.

V konfrontaci mezi Řeckem a Německem lze takovou hru s kladným součtem vymyslet – přinejmenším na papíře – poměrně snadno. Stačí jen ignorovat politickou rétoriku a zaměřit se na ekonomické výsledky, které si oba protagonisté ve skutečnosti přejí.

Německo je odhodlané bránit jakémukoliv odepisování dluhů. Pro německé voliče má tento cíl mnohem větší význam než detaily řeckých strukturálních reforem. Řecko je zase odhodlané dosáhnout úlevy od mstivých a kontraproduktivních úsporných opatření, která mu na naléhání Německa předepsala „trojka“ (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond). Pro řecké voliče má tento cíl mnohem větší význam než detailní výpočty čisté současné hodnoty státního dluhu ode dneška za 30 let.