Yanis Varoufakis Brookings Institution/Flickr

Dvě řecké měny

ATÉNY – Představme si vkladatele v americkém státě Arizona, který si každý týden smí vybrat jen malou hotovostní částku a je omezen v tom, kolik peněz může odeslat na bankovní účet v Kalifornii. Kdyby byla taková kapitálová regulace někdy zavedena, znamenala by konec dolaru jako jednotné měny, protože taková omezení jsou s měnovou unií zcela neslučitelná.

Řecko je dnes (a Kypr už dříve) případovou studií toho, jak kapitálová regulace štěpí měnu a pokřivuje pobídky k podnikání. Jde o zcela přímočarý proces. Jakmile depozita v eurech uvíznou v národní bankovní soustavě, měna se v zásadě rozpadne vedví: bankovní eura (BE) a papírová či volná eura (VE). Znenadání se objeví neoficiální směnný kurz mezi těmito dvěma měnami.

Zamysleme se nad řeckým vkladatelem, který chce směnit velkou sumu BE na VE (třeba na úhradu léčebných výloh v zahraničí či k umoření firemního dluhu vůči neřeckému subjektu). Jestliže takoví deponenti naleznou držitele VE ochotné koupit jejich BE, vzniká podstatný směnný kurz mezi BE a VE, odvislý od velikosti transakce, relativní netrpělivosti držitele VE a očekávané doby trvání regulace kapitálu.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/icBaWcC/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.