25

Nová dohoda o dluhových převisech?

CAMBRIDGE – Přiznání Mezinárodního měnového fondu, že řecký dluh je trvale neudržitelný, by se mohlo stát předělovým okamžikem pro globální finanční systém. Je zřejmé, že heterodoxní přístupy k řešení vysokých dluhových zátěží je zapotřebí brát vážněji, a to i v některých rozvinutých zemích.

Už od počátku řecké krize existují v zásadě tři myšlenkové školy. Za prvé je zde názor takzvané trojky (Evropské komise, Evropské centrální banky a MMF), podle něhož vyžaduje dluhem zatížený okraj eurozóny (Řecko, Irsko, Portugalsko a Španělsko) silnou politickou disciplínu, aby krátkodobá krize likvidity nepřerostla v dlouhodobý problém nesolventnosti.

Ortodoxním receptem bylo poskytovat těmto zemím konvenční překlenovací úvěry, a tím jim dopřát čas k nápravě rozpočtových problémů a k uskutečnění strukturálních reforem s cílem zvýšit jejich dlouhodobý růstový potenciál. Tento přístup „fungoval“ ve Španělsku, Irsku a Portugalsku, avšak za cenu obrovských recesí. V případě výrazného poklesu globální ekonomiky navíc existuje vysoké riziko recidivy. Řeckou ekonomiku nicméně politika trojky nedokázala stabilizovat, natožpak oživit.

Také druhá myšlenková škola vykresluje krizi jako ryzí problém likvidity, avšak dlouhodobou nesolventnost pokládá přinejhorším za vnější riziko. Problém podle ní netkví v tom, že dluh zemí na okraji eurozóny je příliš vysoký, ale že mu nebylo umožněno, aby dostatečně vzrostl.