61

Nová dohoda pro Řecko

ATÉNY – Tři měsíce jednání mezi řeckou vládou a našimi evropskými a mezinárodními partnery přinesly velké sblížení v otázce kroků potřebných k překonání několikaleté hospodářské krize a zajištění trvalého zotavení v Řecku. Zatím však nepřinesly dohodu. Proč? Jaké kroky jsou zapotřebí k vytvoření životaschopné a vzájemně dohodnuté reformní agendy?

My a naši partneři se už v mnoha věcech shodujeme. Řecká daňová soustava musí projít přestavbou a příjmové instituce se musí zbavit politického a firemního vlivu. Penzijní systém churaví. Úvěrové kanály v ekonomice jsou přerušené. Trh práce je zničený krizí a hluboce segmentovaný, přičemž růst produktivity uvízl na mrtvém bodě. Veřejná správa naléhavě potřebuje modernizaci a veřejné zdroje je nutné využívat efektivněji. Vznik nových firem blokují nepřekonatelné překážky. Konkurence na trzích výrobků je příliš omezená. A nerovnost dosáhla nehorázné úrovně, což brání tomu, aby se společnost sjednotila za nezbytnými reformami.

Pomineme-li tento konsensus, vyžaduje dohoda o novém rozvojovém modelu pro Řecko překonání dvou překážek. Za prvé se musíme shodnout v otázce, jak přistupovat k fiskální konsolidaci Řecka. A za druhé potřebujeme rozsáhlou a všeobecně dohodnutou reformní agendu, která tuto cestu ke konsolidaci vydláždí a probudí důvěru řecké společnosti.

Začneme-li fiskální konsolidací, pak se bezprostřední spor týká metody. Instituce „trojky“ (Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond) se během let spoléhaly na proces zpětné indukce: stanoví datum (řekněme rok 2020) a cíl v podobě poměru nominálního dluhu k národnímu příjmu (řekněme 120%), jehož musí být dosaženo, než začnou být peněžní trhy pokládány za připravené půjčit Řecku za rozumné sazby. A pak na základě libovolně zvolených předpokladů týkajících se tempa růstu, inflace, výnosů z privatizace a tak dále vypočítají, jaké primární přebytky jsou v každém roce nezbytné, přičemž postupují zpětně až do současnosti.