Vlády bez opozice

Americké kongresové volby jsou nejnovějším příkladem rozrůstajícího se fenoménu: existence demokratických vlád, jež nečelí tlaku žádné účinné opozice. Přesněji řečeno jde o fenomén, jež s sebou přináší rostoucí počet demokraticky zvolených politických vůdců, kteří nestojí tváří v tvář nikomu, kdo by byl schopen sjednotit nespokojence a vytvořit životaschopnou opozici.

Tento fenomén se zdaleka netýká pouze té části politického spektra, která se dříve označovala za pravici. Británie dnes zažívá něco, co by se téměř dalo označit za sebezničení opoziční Konzervativní strany. Za sedm let již potřetí Konzervativci hltají svého vůdce a žádný průbojný soupeř v boji o vedení strany není na dohled.

V Německu se upevňuje těsné vítězství Gerharda Schrödera kvůli silné vlně sebezpytování uvnitř poražené křesťanskodemokratické opozici a kvůli morálnímu selhání Svobodných demokratů, mladšího partnera CDU. Politická krajina ve Francii a Itálii je ještě zřetelněji nevyvážená. Prezident Chirac ani premiér Berlusconi se vyzyvatelů obávat nemusejí - vždyť ani nemají vyzyvatele, o nichž by se dalo hovořit.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/PpXTAjA/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.