Americké kongresové volby jsou nejnovějším příkladem rozrůstajícího se fenoménu: existence demokratických vlád, jež nečelí tlaku žádné účinné opozice. Přesněji řečeno jde o fenomén, jež s sebou přináší rostoucí počet demokraticky zvolených politických vůdců, kteří nestojí tváří v tvář nikomu, kdo by byl schopen sjednotit nespokojence a vytvořit životaschopnou opozici.
Tento fenomén se zdaleka netýká pouze té části politického spektra, která se dříve označovala za pravici. Británie dnes zažívá něco, co by se téměř dalo označit za sebezničení opoziční Konzervativní strany. Za sedm let již potřetí Konzervativci hltají svého vůdce a žádný průbojný soupeř v boji o vedení strany není na dohled.
V Německu se upevňuje těsné vítězství Gerharda Schrödera kvůli silné vlně sebezpytování uvnitř poražené křesťanskodemokratické opozici a kvůli morálnímu selhání Svobodných demokratů, mladšího partnera CDU. Politická krajina ve Francii a Itálii je ještě zřetelněji nevyvážená. Prezident Chirac ani premiér Berlusconi se vyzyvatelů obávat nemusejí - vždyť ani nemají vyzyvatele, o nichž by se dalo hovořit.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Since 1960, only a few countries in Latin America have narrowed the gap between their per capita income and that of the United States, while most of the region has lagged far behind. Making up for lost ground will require a coordinated effort, involving both technocratic tinkering and bold political leadership.
explain what it will take finally to achieve economic convergence with advanced economies.
Between now and the end of this decade, climate-related investments need to increase by orders of magnitude to keep the world on track toward achieving even more ambitious targets by mid-century. Fortunately, if done right, such investments could usher in an entirely new and better economy.
explains what it will take to mobilize capital for the net-zero transition worldwide.
Americké kongresové volby jsou nejnovějším příkladem rozrůstajícího se fenoménu: existence demokratických vlád, jež nečelí tlaku žádné účinné opozice. Přesněji řečeno jde o fenomén, jež s sebou přináší rostoucí počet demokraticky zvolených politických vůdců, kteří nestojí tváří v tvář nikomu, kdo by byl schopen sjednotit nespokojence a vytvořit životaschopnou opozici.
Tento fenomén se zdaleka netýká pouze té části politického spektra, která se dříve označovala za pravici. Británie dnes zažívá něco, co by se téměř dalo označit za sebezničení opoziční Konzervativní strany. Za sedm let již potřetí Konzervativci hltají svého vůdce a žádný průbojný soupeř v boji o vedení strany není na dohled.
V Německu se upevňuje těsné vítězství Gerharda Schrödera kvůli silné vlně sebezpytování uvnitř poražené křesťanskodemokratické opozici a kvůli morálnímu selhání Svobodných demokratů, mladšího partnera CDU. Politická krajina ve Francii a Itálii je ještě zřetelněji nevyvážená. Prezident Chirac ani premiér Berlusconi se vyzyvatelů obávat nemusejí - vždyť ani nemají vyzyvatele, o nichž by se dalo hovořit.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in