46

Sešlápněme fiskální pedál

LONDÝN – Každý ví, že bez práce nejsou koláče, anebo jak se říká v angličtině, že bez útrap není zisku. Lze se ale trápit bezvýsledně – což je lekce, kterou západní populace pociťuje na vlastní kůži přinejmenším od roku 2012. Roky fiskální přísnosti ve Spojených státech, Evropě ani Japonsku koláče nepřinesly, a tak je načase, aby vlády oživily výdaje.

Tento návrh se u řady vlád střetne s bouří nevole, zejména, leč ne výhradně u vlády německé, a zamítnou jej mnozí političtí kandidáti, kteří dluh nahromaděný současnými držiteli úřadů, jež by rádi vystřídali, označují za dílo ďáblovo. Za mlhou ideologie a vlastního prospěchu ale leží prostá a nevyhnutelná pravda: fiskální přísnost nefunguje.

Japonský ministerský předseda Šinzó Abe selhání fiskální přísnosti zdráhavě připustil, když 1. června oznámil, že jeho vláda odloží plánované zvýšení tamní spotřební daně. Zvýšení daně by ani zdaleka nepomohlo dostat japonský rozpočtový schodek a obří veřejný dluh pod kontrolu, ale pravděpodobně by spíš snížilo státní důchod. Ostatně už předchozí daňové zvýšení, uskutečněné v dubnu 2014, ekonomiku rychle zavleklo zpět do recese.

Eurozónu – předního zastánce fiskální přísnosti ve vyspělém světě – takové přiznání teprve čeká, vzdor očividným důkazům. V roce 2012 lídři eurozóny podepsali fiskální kompakt s cílem dostat pod kontrolu veřejný dluh – který podle Mezinárodního měnového fondu dosáhl v úhrnu 91,3 % HDP – tím, že země přiměje škrtat výdaje a zvyšovat daně. Do roku 2015 rozpočtový schodek eurozóny klesl jako podíl HDP o dvě třetiny oproti vrcholu roku 2010.