7

Neinovovat znamená stagnovat

DUBAJ – Firmy stárnou stejně jako lidé. Na začátku života jsou malé, dychtí po přežití a kupředu je žene mladistvá energie a svěží nápady. Soutěží, expandují, dozrávají, až nakonec s několika málo výjimkami upadají v zapomnění. Totéž platí i o vládách: také ony ztrácejí hlad a ambice mládí a postupně podléhají sebeuspokojení.

Zamysleme se nad tímto faktem: pouze 11% firem, jež v roce 1955 figurovaly na žebříčku pěti set nejbohatších společností podle časopisu Fortune, existuje dodnes, přičemž průměrný čas, po který firmy na žebříčku figurují, se zkrátil ze 75 na 15 let. V dnešní době rychlých změn ti, kdo zaostávají, během okamžiku upadají do bezvýznamnosti. A země, jejichž vlády „zestárnou“, čelí stejnému osudu jako zpozdilé firmy. Jejich volba je prostá: inovujte, jinak začnete být bezvýznamné.

Honba za národní konkurenceschopností je naprosto stejně nelítostná jako konkurence mezi firmami na trhu. Státy soupeří v globalizovaném světě o investice, talenty, růst a příležitosti a ti, kdo jsou vytlačeni z boje, přicházejí o největší možnou odměnu: o lidský rozvoj, prosperitu a štěstí svého lidu.

Chtějí-li se vlády tomuto osudu vyhnout, musí se zaměřit na to, co je opravdu důležité: jak se podobat oněm 11% firem, které se v žebříčku Fortune 500 udržely několik desítek let. Z životního cyklu firem by si vlády měly vzít ponaučení, že tajemstvím věčného mládí jsou neustálé inovace – umění využívat příležitostí a chovat se jako dynamické podnikavé firmy, které definují dnešní svět a utvářejí jeho budoucnost.