3

Jak restrukturalizovat vládu

PAŘÍŽ – Od vypuknutí finanční krize v roce 2008 jsou vlády rozvinutých zemí pod značným tlakem. V mnoha státech došlo k náhlému propadu daňových příjmů, když se ekonomika scvrkla, příjmy snížily a transakce na trhu nemovitostí zastavily. Výpadek v daňových výnosech byl ve většině případů okamžitý, hluboký a trvalý. Vlády neměly jinou možnost než zvýšit daně nebo si zvyknout na horší časy.

V některých zemích byl šok tak velký, že ani výrazné zvýšení daní nedokázalo tento propad zacelit. Ve Španělsku navzdory daňovému zvýšení odpovídajícímu více než 4% HDP od roku 2010 činil poměr daňových výnosů k HDP v roce 2014 pouhých 38%, oproti 41% v roce 2007. V Řecku se zvýšení daní během téhož období rovnalo 13% HDP, avšak daňový poměr vzrostl o pouhých šest procentních bodů. Jinde narazilo zvyšování daní na politické limity ještě dříve, než propast mohla být zacelena. Priorita se chtě nechtě dává výdajovým škrtům.

Také deziluze v otázce budoucího růstu zvyšuje tlak. Bilance produktivity je v posledních několika letech obecně slabá, což naznačuje, že růst by v nadcházejících letech mohl být pomalejší, než se dříve čekalo. Zdá se tedy, že růst příjmů nepostačí k vyrovnání prudkého vzestupu veřejných výdajů na zdravotnictví a penze v důsledku stárnutí obyvatelstva.

Tato krize se velmi liší od těch, které jsme přestáli v 80. a 90. letech. Tehdy byl hlavní problém politický: terčem útoku se stala legitimita a efektivita veřejných výdajů. Slovy tehdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana byla vláda problémem, nikoliv řešením. Hlásalo se, že stát se musí zmenšit.