5

Past optimální podoby vládnutí

ŘÍM – Rozvoj a lepší vládnutí měly tendenci přicházet ruku v ruce. Navzdory všeobecnému dojmu však existuje jen velmi málo důkazů o tom, že úspěch v implementaci vládních reforem vede k rychlému a celkovému ekonomickému a sociálnímu rozvoji. Ve skutečnosti by to mohlo být přesně naopak.

Soustředění na good governance vychází ze snahy o obnovu udržitelného růstu během dluhových krizí 80. let v rozvojových zemích. Místo aby přehodnotily převládající ekonomicko-politický přístup, soustředily se mezinárodní rozvojové instituce na jednoduché cíle: vlády rozvojových zemí. Poradenství těmto vládám se brzy stalo novým posláním těchto institucí, což rychle vedlo k rozvoji nových “technických“ přístupů k reformě vládnutí.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Světová banka za použití více než 100 indikátorů představila smíšený good governance index, který vychází z vnímání názoru a odpovědnosti, politické stability a absence násilí, efektivity vlády, regulační kvality, respektování zákonů a úrovně korupce. Tím, že tvrdila, že našla silnou korelaci mezi indikátory vládnutí a ekonomické výkonnosti, podnítila Světová banka naději, že klíč k ekonomickému pokroku byl nalezen.

Případ měl vady od počátku. Použitým indikátorům chyběl historický kontext a neuměly započítat výzvy a podmínky specifické pro jednotlivé země, kde poté statistická analýza napříč zeměmi trpěla zkreslením výběru a ignorovala provázání mezi širokou řadou proměnlivých. Výsledkem bylo, že Světová banka zle přecenila dopad reforem vládnutí na ekonomický růst.

Samozřejmě, efektivní, legitimní a vstřícné vládnutí nabízí nespočet benefitů, zejména v porovnání s alternativou: neefektivní vládnutí, bratříčkování a korupce. Nicméně vliv na vládní reformu se neprokázal jako zdaleka tak efektivní, jak se doufalo s ohledem na podporu rozvoje.

Ba co více, tento přístup zaměřený na vládnutí totiž možná snahy o rozvoj podkopal. Předně dovolil mezinárodním institucím vyhnout se přiznání nedostatků nové rozvojové ortodoxie v posledních dvou desetiletích dvacátého století, kdy latinská Amerika ztratila více než dekádu a subsaharská Afrika čtvrt století ekonomického a sociálního pokroku.

Zbytečně to také zkomplikovalo práci vlád. S reformami good-governance, které jsou nyní podmínkou pro mezinárodní pomoc, vlády rozvojových zemí v současnosti často naplňují očekávání donorů, místo toho, aby se snažili řešit otázky, které nejvíce tlačí jejich vlastní občany. Takové reformy tak mohou dokonce podkopat tradiční práva a zvyklostní povinnosti, které mezi komunitami fungovaly po mnoho generací.

Kromě toho, požadované reformy jsou tak široce pojaté, že jdou daleko za možnosti implementace většiny rozvojových zemí. Výsledkem je, že řešení pro good-governance mají tendenci se vzdalovat od efektivnějších snah o rozvoj.

Dalším problémem reforem vládnutí je, že ačkoliv jsou formálně neutrální, často favorizují konkrétní svěřený zájem, s hrubě neférovými důsledky. Reformy zaměřené na decentralizaci a přenesení v některých případech umožnily nástup mocných lokálních politických figur.

Závěr je jasný: rozvojová agenda by neměla být přehlcena reformami vládnutí. Jak tvrdí Merilee Grindle z Harvardu, měli bychom cílit na “dostatečně dobré“ vládnutí a to volbou několika imperativů z dlouhého seznamu možností.

Zvolit ta nejpodstatnější opatření však nebude jednoduché. Příznivci reformy vládnutí měli věru málokdy pravdu ohledně nejefektivnějším přístupu.

Vezměme si například vytrvalou propagaci snah o posílení vlastnických práv. Tvrdí se, že absence zcizitelného individuálního vlastnictví produktivních zdrojů povede k nedostatečnosti podnětů a prostředků ke snaze o rozvojovou činnost, a také že sdílené zdroje („commons“) budou využity nad limit a neefektivně použity.

Ve skutečnosti není však tzv. “tragedy of the commons“ ani všudypřítomná, ani nevyhnutelná a individuální vlastnická práva nejsou vždy to nejlepší (a nikdy to jediné) institucionální řešení pro nakládání se společenskými dilematy. Elinor Ostrom, nositelka Nobelovy ceny za ekonomii, ukázala, že lidská společenství staví myriády kreativních a trvalých řešení k vyřešení široké řady dilemat včetně použití společně vlastněných zdrojů.

Téma good governance se zejména zamlouvá velkým byrokratickým organizacím, jako jsou multilaterální rozvojové banky či orgány OSN, které upřednostňují apolitická řešení v zásadě politických problémů. Jinými slovy, good governance je údajně technokratickou odpovědí na to, co donoři a jiné mezinárodní skupiny s dobrými úmysly považují za špatnou taktiku a zejména za špatnou politiku.

V tom tkví reálný problém s agendou good governance: předpokládá totiž, že řešení většiny strategických a politických dilemat spočívá ve vyhovění souboru formálních, procesně orientovaných indikátorů. Zkušenost dvou dekád však ukazuje, že takové direktivy poskytují jen málo praktického vedení k řešení technicky, společensky a politicky komplexních problémů ekonomického rozvoje v reálném světě.

Tím, že mezinárodní společenství rozpozná, že vládnutí se zlepšuje s rozvojem, by tak mohlo dosáhnout lepších výsledků snahou o reformy, které přímo cílí na rozvoj, namísto široké agendy, která může mít v nejlepším případě malý nepřímý vliv. Tento pragmatický přístup ke zlepšení vládnutí by nebyl ani dogmatický a ani by nepředstíral svou všeobecnost. Místo toho by se identifikovaly hlavní překážky, analyzovaly a řešily, možná posloupně.

Fake news or real views Learn More

Mnoho z hlavních cílů agendy good governance – zmocnění, začlenění, účast, integrita, transparentnost a odpovědnost – může být zakomponováno do proveditelných řešení; ne proto, že je vyžadují vnější činitelé, ale proto, že je vyžaduje efektivní řešení. Taková řešení by měla vycházet z relevantních zkušeností s pochopením, že dohromady netvoří “nejlepší praktiky.“

Slepé pronásledování good governance řídilo snahy o rozvoj příliš dlouho. Je na čase si uvědomit, co funguje – a zbavit se toho, co ne.