0

Vzdělání pro všechny

EDINBURGH – Situace silně nasvědčuje tomu, že se nepodaří splnit cíl obsažený v souboru Rozvojových cílů tisíciletí (MDG) – totiž zajistit, aby do prosince 2015 všechny děti ve školním věku skutečně chodily do školy. Vzhledem k tomu, že se děti v Gaze, Sýrii, Iráku a Nigérii ocitají v posledních měsících doslova v palebné linii, je nesmírná složitost tohoto úkolu nanejvýš zřejmá. Naplnění slibu vzdělání pro všechny koneckonců vyžaduje, aby základní vzdělání bezpečně dostaly i děti žijící v nejobtížnějších podmínkách, například dětští uprchlíci nebo děti v bojových zónách.

Akademický výzkum naznačuje, že žádná země se nemůže těšit trvalé prosperitě – a žádná se nemůže vyhnout středněpříjmové pasti – bez rozsáhlých investic do kvalitního školství. Zejména to platí pro dnešní znalostní ekonomiku, ve které se firmy hodnotí nejen podle svých fyzických, ale i podle lidských aktiv a ve které burzy ohodnocují kromě fyzického kapitálu i kapitál duševní.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Vzdělání se už dlouho pokládá za nejspolehlivějšího garanta příjmů, bohatství, společenského postavení a bezpečnosti. Přesto miliony lidí stále zůstávají opominuté nebo pozadu; přístup k základnímu vzdělání dodnes postrádá téměř polovina dětí světa.

Jistě, během prvních pěti let po vytyčení MDG došlo ke značnému pokroku a podíl dětí zapsaných na první a druhý stupeň základní školy se zvyšoval o 1,5% ročně. Při tomto vývoji by podíl zapsaných dětí býval do roku 2022 dosáhl celosvětově 97%, přičemž subsaharská Afrika by této úrovně dosáhla do roku 2026.

Po roce 2005 se však pokrok zastavil. V důsledku toho jen 36% dětí v nejchudších zemích světa dokončí druhý stupeň základní školy. Do roku 2030 se sice tento podíl zvýší, avšak pouze na 54%.

Není nijak překvapivé, že na největší překážky narážejí dívky ve venkovských komunitách. Přibližně tři čtvrtiny dívek dnes nedostávají základní vzdělání; v roce 2030 to stále bude polovina. Stejně tak dnes zhruba 90% dívek nemůže dokončit sekundární vzdělání; do roku 2030 se toto číslo sníží o pouhých 20%. A zatímco chlapci v subsaharské Africe budou muset na všeobecný přístup k základnímu vzdělání čekat do roku 2069, dívky budou čekat až do roku 2086. A pokud jde o druhý stupeň základního vzdělání, při pokračování současných trendů potrvá téměř sto let, než se podaří zajistit přístup pro všechny dívky v subsaharské Africe.

Nic z toho není v souladu se slibem vedoucích světových představitelů, že se zasadí o rozvoj talentu všech dětí světa. Podle nedávné studie Afrika v oblasti vzdělávacích příležitostí zaostává tak silně, že v roce 2025 budou mít vysokoškolské vzdělání pouze 2% čerstvých třicátníků ve Rwandě, Čadu, Libérii a Malawi – a pouze 3% v Tanzanii a Beninu. Při tak nízkém podílu osob s terciárním vzděláním je nejen nemožné najímat kvalifikované učitele pro budoucí generaci, ale i personálně obsazovat lékařská střediska a kliniky plně vyškolenými zdravotníky – tyto nedostatky přitom jen prodlužují zdánlivě začarovaný kruh špatného vzdělání, špatného zdraví, nezaměstnanosti a chudoby.

Několika africkým zemím – například Alžírsku, Nigérii a Egyptu – by se samozřejmě mohlo podařit tento trend zvrátit. Avšak i v Jihoafrické republice – v současnosti nejrozvinutější africké zemi – bude mít do roku 2045 vysokoškolské vzdělání nanejvýš 10% mladých lidí.

V Pákistánu zatím smělá vzdělávací kampaň pod vedením Malály Júsufzajové pomáhá zvyšovat podíl mladých lidí s terciárním vzděláním, jenž v roce 2010 činil bídných 7%. Přírůstek je však drobný; ani do roku 2045 tento podíl pravděpodobně nepřesáhne 15%. V Nepálu se očekává rychlejší růst terciárního vzdělání, avšak vzhledem k nižší výchozí základně se bude podíl v roce 2045 zřejmě pohybovat kolem 16%.

Dokonce i velká rozvíjející se ekonomika, jako je Indie, zaznamená v letech 2010 až 2045 pokrok o pouhých 11% a dosáhne podílu 23% – což je hluboko pod úrovní, jakou by naznačovala celosvětová reputace indických vyšších vzdělávacích institucí. V Singapuru, Jižní Koreji a Japonsku naopak podíl mladých lidí s vysokoškolským vzděláním dosáhne 80-90%.

Předpoklad, že hospodářský rozvoj a technologický pokrok zákonitě rozšíří příležitosti pro všechny, je jen zbožným přáním. Realita je taková, že pokud nevyvineme společné úsilí, pak bude rozvrstvení vzdělávacích – a tím i ekonomických – příležitostí v nadcházejících letech stále nerovnoměrnější.

Skutečná dělicí čára však nevede mezi lidmi se vzděláním a bez něj; vede mezi těmi, kdo přístup ke vzdělání mají, a těmi, kdo ho chtějí mít. Tito dlouho zanedbávaní lidé budou vyvíjet tlak na vlády a mezinárodní organizace tak dlouho, až začne být respektováno základní právo na vzdělání pro každého člověka. Příští zastávkou v jejich kampani je Valné shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku, kde se sejdou stovky mladých lidí ze všech zemí světa, aby vyžadovaly od nejvyšších světových představitelů změny.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

V době, kdy se na celém světě znovu otevírají dveře škol, by mělo mezinárodní společenství obnovit svůj závazek zajistit, aby každé dítě kdekoliv na světě mělo možnost jimi projít.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.