0

Vzdělání pro všechny

EDINBURGH – Situace silně nasvědčuje tomu, že se nepodaří splnit cíl obsažený v souboru Rozvojových cílů tisíciletí (MDG) – totiž zajistit, aby do prosince 2015 všechny děti ve školním věku skutečně chodily do školy. Vzhledem k tomu, že se děti v Gaze, Sýrii, Iráku a Nigérii ocitají v posledních měsících doslova v palebné linii, je nesmírná složitost tohoto úkolu nanejvýš zřejmá. Naplnění slibu vzdělání pro všechny koneckonců vyžaduje, aby základní vzdělání bezpečně dostaly i děti žijící v nejobtížnějších podmínkách, například dětští uprchlíci nebo děti v bojových zónách.

Akademický výzkum naznačuje, že žádná země se nemůže těšit trvalé prosperitě – a žádná se nemůže vyhnout středněpříjmové pasti – bez rozsáhlých investic do kvalitního školství. Zejména to platí pro dnešní znalostní ekonomiku, ve které se firmy hodnotí nejen podle svých fyzických, ale i podle lidských aktiv a ve které burzy ohodnocují kromě fyzického kapitálu i kapitál duševní.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Vzdělání se už dlouho pokládá za nejspolehlivějšího garanta příjmů, bohatství, společenského postavení a bezpečnosti. Přesto miliony lidí stále zůstávají opominuté nebo pozadu; přístup k základnímu vzdělání dodnes postrádá téměř polovina dětí světa.

Jistě, během prvních pěti let po vytyčení MDG došlo ke značnému pokroku a podíl dětí zapsaných na první a druhý stupeň základní školy se zvyšoval o 1,5% ročně. Při tomto vývoji by podíl zapsaných dětí býval do roku 2022 dosáhl celosvětově 97%, přičemž subsaharská Afrika by této úrovně dosáhla do roku 2026.

Po roce 2005 se však pokrok zastavil. V důsledku toho jen 36% dětí v nejchudších zemích světa dokončí druhý stupeň základní školy. Do roku 2030 se sice tento podíl zvýší, avšak pouze na 54%.

Není nijak překvapivé, že na největší překážky narážejí dívky ve venkovských komunitách. Přibližně tři čtvrtiny dívek dnes nedostávají základní vzdělání; v roce 2030 to stále bude polovina. Stejně tak dnes zhruba 90% dívek nemůže dokončit sekundární vzdělání; do roku 2030 se toto číslo sníží o pouhých 20%. A zatímco chlapci v subsaharské Africe budou muset na všeobecný přístup k základnímu vzdělání čekat do roku 2069, dívky budou čekat až do roku 2086. A pokud jde o druhý stupeň základního vzdělání, při pokračování současných trendů potrvá téměř sto let, než se podaří zajistit přístup pro všechny dívky v subsaharské Africe.

Nic z toho není v souladu se slibem vedoucích světových představitelů, že se zasadí o rozvoj talentu všech dětí světa. Podle nedávné studie Afrika v oblasti vzdělávacích příležitostí zaostává tak silně, že v roce 2025 budou mít vysokoškolské vzdělání pouze 2% čerstvých třicátníků ve Rwandě, Čadu, Libérii a Malawi – a pouze 3% v Tanzanii a Beninu. Při tak nízkém podílu osob s terciárním vzděláním je nejen nemožné najímat kvalifikované učitele pro budoucí generaci, ale i personálně obsazovat lékařská střediska a kliniky plně vyškolenými zdravotníky – tyto nedostatky přitom jen prodlužují zdánlivě začarovaný kruh špatného vzdělání, špatného zdraví, nezaměstnanosti a chudoby.

Několika africkým zemím – například Alžírsku, Nigérii a Egyptu – by se samozřejmě mohlo podařit tento trend zvrátit. Avšak i v Jihoafrické republice – v současnosti nejrozvinutější africké zemi – bude mít do roku 2045 vysokoškolské vzdělání nanejvýš 10% mladých lidí.

V Pákistánu zatím smělá vzdělávací kampaň pod vedením Malály Júsufzajové pomáhá zvyšovat podíl mladých lidí s terciárním vzděláním, jenž v roce 2010 činil bídných 7%. Přírůstek je však drobný; ani do roku 2045 tento podíl pravděpodobně nepřesáhne 15%. V Nepálu se očekává rychlejší růst terciárního vzdělání, avšak vzhledem k nižší výchozí základně se bude podíl v roce 2045 zřejmě pohybovat kolem 16%.

Dokonce i velká rozvíjející se ekonomika, jako je Indie, zaznamená v letech 2010 až 2045 pokrok o pouhých 11% a dosáhne podílu 23% – což je hluboko pod úrovní, jakou by naznačovala celosvětová reputace indických vyšších vzdělávacích institucí. V Singapuru, Jižní Koreji a Japonsku naopak podíl mladých lidí s vysokoškolským vzděláním dosáhne 80-90%.

Předpoklad, že hospodářský rozvoj a technologický pokrok zákonitě rozšíří příležitosti pro všechny, je jen zbožným přáním. Realita je taková, že pokud nevyvineme společné úsilí, pak bude rozvrstvení vzdělávacích – a tím i ekonomických – příležitostí v nadcházejících letech stále nerovnoměrnější.

Skutečná dělicí čára však nevede mezi lidmi se vzděláním a bez něj; vede mezi těmi, kdo přístup ke vzdělání mají, a těmi, kdo ho chtějí mít. Tito dlouho zanedbávaní lidé budou vyvíjet tlak na vlády a mezinárodní organizace tak dlouho, až začne být respektováno základní právo na vzdělání pro každého člověka. Příští zastávkou v jejich kampani je Valné shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku, kde se sejdou stovky mladých lidí ze všech zemí světa, aby vyžadovaly od nejvyšších světových představitelů změny.

Fake news or real views Learn More

V době, kdy se na celém světě znovu otevírají dveře škol, by mělo mezinárodní společenství obnovit svůj závazek zajistit, aby každé dítě kdekoliv na světě mělo možnost jimi projít.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.