0

Dobré časy Latinské Ameriky

MÉXICO – Pro Latinskou Ameriku byl rok 2011, řečeno s Frankem Sinatrou, velice dobrý rok – a vypadá to, že ani rok 2012 nebude o mnoho horší. Pro region, který nebyl vždy zvyklý, že by se mu dařilo, je to poněkud zvláštní stav věcí.

V Latinské Americe se během roku 2011 konaly troje volby. Dvoje – v Argentině a Peru – proběhly hladce; zbylé – v Nikaragui – pošpinily nehorázné podvody a těžkopádné zásahy vlády ve prospěch úřadujících držitelů moci. Nicméně dvoje ze tří, to není zlý výsledek v regionu, kde dřív platilo, že pokud se volby vůbec konaly, spory nad jejich výsledky byly normou.

Co se týče ekonomiky, vysoké komoditní ceny živily během roku 2011 v Jižní Americe silný růst a zemím v blízkosti USA prospělo jejich mírné oživení. V Chile, Peru, Argentině, Uruguayi, Bolívii a menší měrou v Brazílii a Kolumbii nenasytná čínská a indická poptávka po surovinách a potravinách posílila zahraniční rezervy, umožnila masivní vládní výdaje a podpořila vysoké úrovně objemu dovozů. To vše vyústilo v průměrná tempa růstu výrazně přesahující 4 %.

Vedlo to ale též k novým pochybnostem, je-li moudré spoléhat na export komodit. Chilský ekonom a politik Carlos Ominami si ve svých otevřených pamětech Secretos de la Concertación položil otázku, co by se stalo, kdyby zpomalila čínská ekonomika nebo kdyby praskla tamní realitní bublina. Ke konci roku se zdálo, že k tomu dochází: komoditní ceny i tempa růstu klesaly a rok 2012 sice stále slibuje silnou hospodářskou výkonnost, ale letošnímu úspěchu se nevyrovná. Při setrvale nižších cenách se současný model nakonec může vymstít.