Řádná správa začíná doma

Celá žalostná Wolfowitzova aféra se podle všeho blíží ke konci. Jen těžko lze věřit, že se ve Světové bance ještě delší dobu udrží, a je na čase začít blíže přemýšlet o budoucnosti této instituce. Od samého začátku jsem kritizoval způsob, jakým byl vybrán, protože už dlouho oponuji „chlapské“ dohodě mezi Spojenými státy a Evropou, podle níž USA vždy dosazují hlavu Světové banky a Evropa hlavu MMF. Tato nepsaná domluva pochází z doby zakládání brettonwoodských institucí v éře, kdy ještě přetrvával kolonialismus, a v jedenadvacátém století už nedává smysl.

Objevují se zprávy, že evropští lídři sdělili USA, že pokud Wolfowitze přimějí k rychlému a tichému odstoupení, bude jim dovoleno vybrat si Wolfowitzova nástupce. Je snadné pochopit, proč se USA a Evropa chtějí držet ve vyježděných kolejích, ale taková dohoda by se rovnala promarněné příležitosti. Neumím si představit lepší způsob oživení důvěry v tyto dvě ctihodné instituce, než konečně otevřít způsob, jímž se volí jejich prezidenti.

Jedno ponaučení z Wolfowitzova debaklu tkví v tom, že opravdu záleží na tom, jaký pocit vedení Světové banky vyvolává u podílníků a zaměstnanců Banky. Svět byl vůči Wolfowitzovi předpojatý od počátku kvůli jeho úloze v irácké válce. Lidé však byli ochotni mu dát šanci. Někteří říkali, že snad bude dalším Robertem McNamarou, ministrem obrany USA, který se přičinil o zabřednutí Ameriky do války ve Vietnamu, ale svou službu Bance využil jako pokání.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/Jtyqm2l/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.