Když v roce 1989 padla Berlínská zeď, mnozí lidé se domnívali, že „kapitalismus“ vyhrál ideologickou studenou válku a že „komunismus“ prohrál. Avšak třebaže „kapitalismus“ – definovaný jako ekonomický systém vybudovaný na soukromém vlastnictví majetku – zřetelně převládl, mezi oněmi bezmála 200 zeměmi, které jej dnes v jisté formě praktikují, existuje mnoho odlišností.
Považujeme za užitečné rozdělit kapitalistické ekonomiky do čtyř širokých kategorií. Ačkoliv mnohé ekonomiky překlenují několik kategorií, většina spadá primárně do jedné z nich. Následující typologie pomáhá vysvětlit, proč některé ekonomiky rostou rychleji než jiné.
Oligarchický kapitalismus existuje tam, kde se moc a peníze silně koncentrují v rukou úzké skupiny lidí. Jde o nejhorší formu kapitalismu, a to nejen kvůli krajní nerovnosti v příjmech a bohatství, jež takové ekonomiky tolerují, ale také proto, že elity neprosazují růst jako hlavní cíl hospodářské politiky. Namísto toho oligarchové upravují pravidla tak, aby maximalizovali vlastní příjem a bohatství. Taková uspořádání převažují v rozsáhlých oblastech Latinské Ameriky, na arabském Středním východě a v Africe.
Když v roce 1989 padla Berlínská zeď, mnozí lidé se domnívali, že „kapitalismus“ vyhrál ideologickou studenou válku a že „komunismus“ prohrál. Avšak třebaže „kapitalismus“ – definovaný jako ekonomický systém vybudovaný na soukromém vlastnictví majetku – zřetelně převládl, mezi oněmi bezmála 200 zeměmi, které jej dnes v jisté formě praktikují, existuje mnoho odlišností.
Považujeme za užitečné rozdělit kapitalistické ekonomiky do čtyř širokých kategorií. Ačkoliv mnohé ekonomiky překlenují několik kategorií, většina spadá primárně do jedné z nich. Následující typologie pomáhá vysvětlit, proč některé ekonomiky rostou rychleji než jiné.
Oligarchický kapitalismus existuje tam, kde se moc a peníze silně koncentrují v rukou úzké skupiny lidí. Jde o nejhorší formu kapitalismu, a to nejen kvůli krajní nerovnosti v příjmech a bohatství, jež takové ekonomiky tolerují, ale také proto, že elity neprosazují růst jako hlavní cíl hospodářské politiky. Namísto toho oligarchové upravují pravidla tak, aby maximalizovali vlastní příjem a bohatství. Taková uspořádání převažují v rozsáhlých oblastech Latinské Ameriky, na arabském Středním východě a v Africe.