qian12_Ezra ShawGetty Images_tokyoolympics Ezra Shaw/Getty Images

Dobrý a špatný olympijský nacionalismus

CHICAGO – Kromě toho, že byly o rok odložené, se olympijské hry 2020 v Tokiu utápějí v kontroverzích. Podle jednoho nedávného průzkumu zastávalo 78% japonských občanů názor, že olympiáda by se měla kvůli obavám z pandemie zrušit. Od té doby japonská média zdůrazňují skutečnost, že ne všichni olympijští sportovci (včetně stovky olympioniků ze Spojených států) jsou očkovaní proti COVID-19.

A nad těmito bezprecedentními starostmi o veřejné zdraví stojí věčné politické spory, například obvyklý nářek, že olympiáda podněcuje nacionalismus či šovinismus. Každé hry vyvolávají souboj o pozice v medailovém pořadí států mezi velkými hráči typu USA, Číny, Japonska, Velké Británie a Ruska (jehož sportovci se po vyloučení země zadoping účastní her v Tokiu pod hlavičkou Ruského olympijského výboru).

Politické režimy z celého světa si uvědomují, že sport může posilovat národní identitu a že zejména olympijské hry dokážou vysílat do světa signál o postavení dané země. Vlády už dlouho využívají her k tomu, aby svým občanům sdělovaly: „Dokázali jsme to.“ Hitler v roce 1936 plně využil olympiády v Berlíně, jemuž bylo pořadatelství přiřknuto v roce 1931, tedy dva roky předtím, než se k moci dostali národní socialisté. Japonsko využilo tokijské olympiády v roce 1964 k tomu, aby ohlásilo světu svou plnou obnovu po druhé světové válce. A v 80. letech se staly olympijské hry dějištěm studené války, když USA bojkotovaly olympiádu v Moskvě v roce 1980 a Sověti bojkotovali olympiádu v Los Angeles o čtyři roky později.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading and receive unfettered access to all content, subscribe now.

Subscribe

or

Unlock additional commentaries for FREE by registering.

Register

https://prosyn.org/5of2xK2cs