Obejde se mravnost bez náboženství? Mnoho lidí považuje popírání božského původu morálky za pobuřující, ba rouhavé. Buď náš smysl pro mravnost vytvořila nějaká božská bytost, nebo jsme jej pochytili z učení organizovaného náboženství. Buď jak buď, k potlačení neřestí přírody potřebujeme náboženství. Budeme-li parafrázovat Katherine Hepburnovou ve filmu Africká královna, náboženství nám umožňuje povznést se nad neřestnou starou Matku Přírodu, neboť nám poskytuje morální kompas.
Názor, že mravnost pochází od Boha, přesto oplývá problémy. Jedna potíž spočívá v tom, že aniž bychom sklouzli k tautologii, nemůžeme zároveň říci, že Bůh je dobro a že nám dal smysl pro dobro a zlo. Neboť tak prostě říkáme, že Bůh plní Boží normy.
Druhý problém tkví v neexistenci mravních zásad, jež by sdíleli všichni zbožní lidé, bez ohledu na jejich konkrétní vyznání, avšak agnostici a ateisté nikoli. Vskutku, ateisté a agnostici se nechovají méně mravně než věřící, byť se jejich mravné jednání zakládá na odlišných zásadách. Nevěřící mají často stejně silný a zdravý smysl pro to, co je správné a co nesprávné, jako každý jiný. Zasadili se o zrušení otroctví a přispěli k dalším snahám o zmírnění lidského utrpení.
Obejde se mravnost bez náboženství? Mnoho lidí považuje popírání božského původu morálky za pobuřující, ba rouhavé. Buď náš smysl pro mravnost vytvořila nějaká božská bytost, nebo jsme jej pochytili z učení organizovaného náboženství. Buď jak buď, k potlačení neřestí přírody potřebujeme náboženství. Budeme-li parafrázovat Katherine Hepburnovou ve filmu Africká královna, náboženství nám umožňuje povznést se nad neřestnou starou Matku Přírodu, neboť nám poskytuje morální kompas.
Názor, že mravnost pochází od Boha, přesto oplývá problémy. Jedna potíž spočívá v tom, že aniž bychom sklouzli k tautologii, nemůžeme zároveň říci, že Bůh je dobro a že nám dal smysl pro dobro a zlo. Neboť tak prostě říkáme, že Bůh plní Boží normy.
Druhý problém tkví v neexistenci mravních zásad, jež by sdíleli všichni zbožní lidé, bez ohledu na jejich konkrétní vyznání, avšak agnostici a ateisté nikoli. Vskutku, ateisté a agnostici se nechovají méně mravně než věřící, byť se jejich mravné jednání zakládá na odlišných zásadách. Nevěřící mají často stejně silný a zdravý smysl pro to, co je správné a co nesprávné, jako každý jiný. Zasadili se o zrušení otroctví a přispěli k dalším snahám o zmírnění lidského utrpení.