25

Světový řád, verze 2.0

NEW YORK – Od roku 1648, kdy vestfálský mír ukončil v Evropě třicetiletou válku, utvářel téměř čtyři sta let jádro mezinárodního řádu koncept suverenity – práva států na nezávislou existenci a autonomii. Z dobrého důvodu: jak jsme byli v každém století včetně toho současného svědky, svět s násilně porušovanými hranicemi je světem nestability a konfliktů.

V globalizovaném světě se však globální operační systém stojící výlučně na respektování suverenity – nazývejme ho Světovým řádem verze 1.0 – stává čím dál méně vhodným. Máloco si dnes zachovává lokální charakter. Prakticky kdokoliv a cokoliv – od turistů, teroristů a uprchlíků po e-maily, nemoci, dolary a skleníkové plyny – dokáže proniknout téměř kamkoliv. Výsledkem je stav, kdy to, co se děje uvnitř jedné země, už nemůže být výlučně její záležitostí. Dnešní realita volá po aktualizovaném operačním systému – Světovém řádu verze 2.0 – založeném na „suverénním závazku“, tedy na představě, že suverénní státy nemají jen práva, ale i závazky vůči ostatním.

Nový mezinárodní řád bude také vyžadovat rozšířený soubor norem a ujednání, počínaje dohodnutým základem státnosti. Vlády současných států by se dohodly, že se budou snahami o vytváření nových států zabývat jen v případech, kdy k tomu existuje historické opodstatnění, přesvědčivý důvod i podpora obyvatel a kdy by byl navrhovaný nový útvar životaschopný.

Světový řád 2.0 musí zahrnovat také zákaz provozování či jakékoliv podpory terorismu. O něco kontroverznější je požadavek, aby obsahoval zesílené normy zapovídající šíření či používání zbraní hromadného ničení. Současná situace je taková, že svět sice nachází shodu na omezování šíření tím, že limituje přístup států k nezbytným technologiím a materiálům, avšak jakmile k šíření skutečně dojde, konsensus se často rozpadne. To by se mělo stát tématem diskusí na bilaterálních i multilaterálních jednáních – ne proto, že to povede k formální dohodě, ale proto, že se tím zaměří pozornost na uplatňování přísných sankcí nebo provádění vojenských akcí, jež by následně mohly pravděpodobnost šíření snížit.