0

Atentátník globalizace

První vlna ekonomické globalizace ve světě, v jejímž čele stálo v devatenáctém století britské impérium, skončila doslova třeskutě jednoho nedělního odpoledne v roce 1914, kdy Gavrilo Princip zavraždil (dvěma až záhadně dobře mířenými kulkami) rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda s manželkou. Následující roky byly poznamenány všeevropským masakrem, nestabilitou po celá 20. léta a vzestupem fašismu a komunismu, který vyvrcholil smrtí bezpočtu milionů lidí během druhé světové války.

Chýlí se ke konci také dnešní globalizační éra? Pokud ano, pak nemusí nutně skončit opakováním masakrů z minulého století, nýbrž ekonomickým okleštěním, které způsobí hospodářskou stagnaci a odsoudí miliardy lidí k trýznivé chudobě.

Do role atentátníka globalizace byli navrhováni nejrůznější kandidáti. Do světové ekonomiky se ovšem vkrádá jeden málo viditelný, a přesto pravděpodobný uchazeč: sílící tendence omezit volnou cirkulaci lidí, „oplotit“ bohatý svět. V současnosti vidíme hrozbu této tendence neustále, avšak vnímáme ji jako natolik zdánlivě neškodnou, že si na ni docela dobře můžeme spíše přivyknout, než abychom ji zastavovali.

Globalizace znamená volný pohyb kapitálu, zboží, technologií, myšlenek a… ano, také lidí. Jakákoliv globalizace, která se omezuje na první tři nebo čtyři svobody, ale vynechává tu poslední, je jen částečná a neudržitelná. Jakmile se lidé nebudou moci stěhovat, jen máloco zabrání vládám, aby omezily volný pohyb zboží nebo jiných výrobních faktorů. Koneckonců, nebudou-li přelidněné země s vysokou nezaměstnaností moci exportovat lidi, proč by nesáhly k vyšším celním bariérám, aby ochránily stávající pracovní místa?