48

Nový pohled na Robina Hooda

MADRID – Mezinárodní rozvojová pomoc je založena na principu Robina Hooda: bohatým brát a chudým dávat. V souladu s touto myšlenkou národní rozvojové agentury, multilaterální organizace a nevládní organizace převádějí v současnosti více než 135 miliard dolarů ročně z bohatých zemí do chudých.

Formálněji lze princip Robina Hooda označit jako „kosmopolitní prioritarianismus“, tedy jako etické pravidlo, podle něhož bychom měli přemýšlet o všech lidech na světě stejně bez ohledu na to, kde žijí, a pak soustředit pomoc tam, kde bude nejúčinnější. Ti, kdo mají méně, přitom dostávají přednost před těmi, kdo mají více. Touto filozofií se implicitně nebo i explicitně řídí pomoc zaměřená na hospodářský rozvoj, pomoc zaměřená na zdraví i pomoc zaměřená na řešení humanitárních krizí.

Na první pohled dává kosmopolitní prioritarianismus smysl. Potřeby lidí v chudých zemích jsou naléhavější a cenová úroveň daleko nižší, takže za jeden dolar či euro tam lze vykonat dvakrát až třikrát více užitku než doma. Domácí výdaje jsou nejen dražší, ale navíc putují k těm, kdo už jsou na tom docela dobře (přinejmenším relativně, měřeno podle globálních standardů), takže vykonají méně dobrého.

Mnoho let o těchto věcech přemýšlím a pokouším se měřit globální chudobu, přičemž tento základní princip se mi vždy zdál obecně správný. Momentálně však zjišťuji, že jsem si jím čím dál méně jistý. Problémem jsou jak fakta, tak i etické odůvodnění.