0

Technologický deficit boje proti globálnímu oteplování

KODAŇ – Náš současný přístup ke globálnímu oteplování fungovat nebude. Je chybný jak ekonomicky, protože uhlíkové daně vyjdou nesmírně draho a jejich přínos bude malý, tak politicky, protože vyjednávání o snižování emisí CO2 povedou k čím dál většímu napětí a sporům. A i kdybyste v obou ohledech nesouhlasili, současný přístup je rovněž chybný technologicky.

Řada zemí si dnes stanovuje ambiciózní cíle snižování uhlíkových emisí, než letos v prosinci dojde v Kodani na celosvětová jednání o náhradě za Kjótský protokol. Představme si, že se svět nakonec dohodne na ctižádostivém cíli. Řekněme, že se domluvíme na snížení emisí CO2 o tři čtvrtiny do roku 2100 při zachování rozumné míry růstu. Právě tady leží náš technologický problém: ke splnění tohoto cíle by rozsah neuhlíkových zdrojů energie v roce 2100 musel být ohromujícím 2,5násobkem hladiny celkové globální spotřeby energie v roce 2000.

Tyto údaje vypočetli ekonomové Chris Green a Isabel Galiana z kanadské McGillovy univerzity. Jejich výzkum dokládá, že čelit globálnímu oteplování prakticky znamená, že nepotřebujeme nic menšího než technickou revoluci. Tuto výzvu ale nebereme vážně. Budeme-li pokračovat jako dosud, technický rozvoj nebude ani zdaleka dostatečný na to, aby zajistil, že neuhlíkové energetické zdroje budou schopné cenou i účinností konkurovat fosilním palivům.

Letos v prosinci se v Kodani bude pozornost soustředit na to, kolik uhlíku osekat, a nikoli na to, jak toho dosáhnout. Tomu, zda prostředky ke snižování emisí ke splnění cílů postačují, se mnoho pozornosti věnovat nebude.