13

Konec těstovin?

PRAHA – Nedílnou součástí interpretace globálního oteplování jsou už dlouho strašidelné historky. Již v roce 1997 nám Al Gore sdělil, že globální oteplování zesílí a zintenzivní větry související s meteorologickým jevem El Niño. To se nestalo. Greenpeace a mnoho dalších organizací nám léta tvrdilo, že nás čekají prudší hurikány. Ve skutečnosti celková globální energie hurikánů v posledních šesti letech klesla na nejnižší úroveň od 70. let, přičemž Spojené státy zažívají nejdelší absenci silných hurikánů v dějinách (když zranitelné východní pobřeží Spojených států zasáhla v říjnu vichřice Sandy, byla to „superbouře“, nikoliv hurikán).

Strašení tím však nekončí. Světový fond na ochranu přírody v roce 2004 deklaroval, že lední medvědi do konce století vyhynou a že kalamita začne v Hudsonově zálivu, kde se do roku 2012 přestanou medvědi množit. Medvědi se množí dodnes. A množí se také historky, že globální oteplování rozšíří malárii do Evropy či do Vermontu. I v tomto případě však důkazy neodpovídají obavám; počet úmrtí na malárii ve skutečnosti v posledních deseti letech klesl o více než 25%.

Je pochopitelné, že experti vystrašení z globálního oteplování a frustrovaní téměř úplnou absencí politického zájmu či řešení vidí v přehánění snadnou cestu, jak si získat pozornost. Problém je v tom, že když se později ukáže, že jsou tyto strašidelné historky nepravdivé, začnou být lidé méně ochotní naslouchat i rozumným argumentům o globálním oteplování. Skepse v otázce globálního oteplování se skutečně nesnižuje, nýbrž zvyšuje, poněvadž falešné poplachy znějí stále pronikavěji.

Navíc platí, že když se globální oteplování vydává za hlavní příčinu prakticky všech problémů, bývá jako řešení téměř automaticky předkládáno snížení emisí CO2, přestože je to často nejpomalejší a nejnákladnější způsob, jak dosáhnout nejmenšího přínosu.