17

Kvas krizí za krizí

NEW YORK – Ve stínu eurokrize a amerického fiskálního útesu je snadné přehlížet dlouhodobé problémy globální ekonomiky. Zatímco se zaměřujeme na bezprostřední hrozby, nepřestávají ovšem kvasit. Ignorujeme je na vlastní nebezpečí.

Tím nejvážnějším je globální oteplování. Přestože slabá výkonnost globálního hospodářství vyústila v odpovídající zpomalení nárůstu uhlíkových emisí, znamená to v úhrnu jen krátkou úlevu. Přitom zdaleka nedosahujeme žádoucí křivky: protože se s reakcí na změnu klimatu tak loudáme, dosažení cílové meze vzestupu globální teploty o dva stupně Celsia bude vyžadovat prudké snížení emisí v budoucnu.

Občas slyšíme, že vzhledem k ekonomickému zpomalení bychom globální oteplování měli odsunout stranou. Právě naopak, modernizace globální ekonomiky kvůli změně klimatu by pomohla oživit agregátní poptávku a růst.

Vzhledem k tempu technologické proměny a globalizace jsou nezbytné svižné strukturální změny ve vyspělých i rozvíjejících se zemích. Takové změny mohu být traumatické a trhy si s nimi ne vždy dobře poradí.