0

Globální spravedlnost a vojenská intervence

MELBOURNE – Svět s hrůzou sleduje, jak libyjský vůdce, plukovník Muammar Kaddáfí, využívá armádu k útokům na demonstranty, kteří se postavili jeho vládě, a zabíjí stovky a možná i tisíce neozbrojených civilistů. Mnozí z jeho mužů odmítli střílet na vlastní lid a raději přeběhli ke vzbouřencům nebo odletěli s letadly na nedalekou Maltu, a tak Kaddáfí povolal ze sousedních zemí žoldnéře, kteří jeví větší ochotu poslouchat jeho rozkazy.

Nejvyšší světoví představitelé si pospíšili s odsouzením Kaddáfího počínání. Šestadvacátého února Rada bezpečnosti Organizace spojených národů jednohlasně schválila uvalení zbrojního embarga na Libyi, výzvu členským státům, aby zmrazily aktiva Kaddáfího a jeho rodiny, a předání důkazů o násilnostech libyjského režimu Mezinárodnímu trestnímu soudu kvůli možnému trestnímu stíhání zodpovědných osob.

Je to vůbec poprvé, co Rada bezpečnosti jednohlasně postoupila případ porušování lidských práv Mezinárodnímu trestnímu soudu, a je pozoruhodné, že toto postoupení podpořily i země, které nejsou členy soudu – Spojené státy, Rusko a Čína. Rezoluci tak lze pokládat za další postupný krok ke zřízení globálního systému spravedlnosti, jenž dokáže trestat ty, kdo se dopouštějí hrubého porušování lidských práv, a to bez ohledu na jejich politické či právní postavení ve vlastní zemi.

V jiném smyslu však byla rezoluce Rady bezpečnosti zklamáním. Situace v Libyi se stala zkouškou, nakolik vážně bere mezinárodní společenství myšlenku zodpovědnosti za ochranu obyvatel před jejich vládci. Tato myšlenka je stará, ale její moderní podoba má kořeny v tragické neschopnosti zasáhnout během genocidy ve Rwandě v roce 1994. Pozdější šetření OSN dospělo k závěru, že pouhých 2500 náležitě vycvičených vojáků bývalo mohlo zabránit masakru 800 000 Tutsiů.