0

Revoluce v dodavatelských řetězcích globálního finančnictví

HONGKONG – Katastrofické zemětřesení, cunami a jaderná pohroma, jež v březnu 2011 postihly Japonsko, zastavily výrobu klíčových komponentů, na nichž závisí řada globálních dodavatelských řetězců. Náhlé přerušení toku těchto nepostradatelných materiálů ve výrobním procesu si vynutilo revizi toho, jak tyto dodavatelské řetězce fungují. Taková zranitelná místa se ale neomezují na výrobní sektor. Stav blízký zhroucení „dodavatelského řetězce“ v nedávné době zažil i finanční průmysl.

Selhání Lehman Brothers roku 2008 nejenže zvířilo globální finanční trhy, ale také prakticky znehybnilo globální obchod, neboť velkoobchodní banky se odmítaly vzájemně financovat ze strachu, že protistrana zkrachuje. Jednoduchá bankovní soustava minulosti, založená na soustředění maloobchodních úspor pro účely financování úvěrových potřeb vypůjčovatelů, se vyvinula v nesmírně komplikovaný globální dodavatelský řetězec s dominovými riziky narušení, srovnatelnými s tím, co jsme loni na jaře viděli v Japonsku.

Dodavatelským řetězcům ve finančnictví a ve výrobním sektoru jsou společné tři klíčové rysy – struktura, mechanismy zpětné vazby a procesy – a jejich odolnost a efektivita závisí na tom, jak tyto složky vzájemně reagují.

V dnešní finanční struktuře mají vzájemně závislé sítě sklon, tak jako v jiných dodavatelských řetězcích, koncentrovat se do mocných center. Mezinárodnímu finančnictví například dominují jen dvě centra, Londýn a New York, a pouhých 22 aktérů uskutečňuje 90 % všech obchodů na globálním devizovém trhu. Taková koncentrace je velmi efektivní, ale také přispívá k větším systémovým rizikům, protože pokud se zhroutí vůdčí centra, může zkolabovat celý systém.