1

Globální finančnictví a globální oteplování

NOVÉ DILLÍ/LONDÝN – Od roku 2008, kdy světovou ekonomiku bezmála skolila globální finanční krize, patří finanční reforma do první desítky bodů, jež mají tvůrci politik na programu. Ale zatímco se lídři od nápravy problémů minulosti posouvají k formování finanční soustavy do budoucna, musí se také potýkat s novými riziky pro její stabilitu, zejména těmi, které vyplývají ze změny klimatu.

To je důvod, proč narůstající počet vlád, regulatorních orgánů, původců norem a tržních aktérů začíná do finanční soustavy zahrnovat pravidla týkající se udržitelnosti. V Brazílii centrální banka pokládá začlenění environmentálních a sociálních faktorů do řízení rizik za způsob jak upevnit odolnost. V zemích jako Singapur a Jižní Afrika zase mají společnosti kotované na burze povinnost rozkrýt své environmentální a sociální působení a investoři a regulátoři tento požadavek v čím dál větší míře považují za nezbytný pro efektivní fungování finančních trhů.

Takové iniciativy mohly být kdysi považovány za součást periferní „zelené“ niky. Dnes jsou ale nahlíženy jako stěžejní pro fungování finanční soustavy. Snahy centrální banky v Bangladéši na podporu hospodářského rozvoje zahrnují nízkonákladové refinancování bank, které půjčují na projekty splňující cíle stanovené pro obnovitelné zdroje, energetickou účinnost či nakládání s odpady. Ve Velké Británii centrální banka v současnosti vyhodnocuje dopady změny klimatu na sektor pojišťovnictví, v rámci svého hlavního pověření dohlížet na bezpečnost a zdraví finančních institucí.

V Číně by v příštích pěti letech mohly roční investice do zeleného průmyslu dosáhnout 320 miliard dolarů, přičemž vláda bude schopna poskytnout jen 10-15 % tohoto úhrnu. S cílem předejít nedostatku financí čínská centrální banka nedávno ve spolupráci s Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) sepsala zprávu, která předložila komplexní soubor doporučení pro vytvoření čínské „zelené finanční soustavy“.