12

Překvapivá odolnost globální ekonomiky

LONDÝN – Znepokojivý politický vývoj ve Spojených státech a Velké Británii by mohl vést člověka k závěru, že těžce zkoušená světová ekonomika se bude v nejbližší době trápit ještě víc. Na počátku roku 2017 však cyklické důkazy svědčí o něčem jiném.

Od doby, kdy jsem působil jako hlavní ekonom v bance Goldman Sachs, mám ve zvyku sledovat šest celosvětových ukazatelů, které dohromady dávají spolehlivý obrázek o tom, jak se bude v příštích šesti měsících vyvíjet globální ekonomika. Momentálně vypadá všech šest ukazatelů slibněji než v poslední době a pouze jeden z nich lehce ustoupil z nedávného maxima.

Prvním ukazatelem je týdenní počet žádostí o přiznání dávek v nezaměstnanosti v USA, podle něhož lze usuzovat na celkovou sílu americké ekonomiky. Ekonomové jsou právem vedeni k tomu, aby nezaměstnanost považovali za zpožděný indikátor, avšak tyto údaje mohou být užitečné také při předpovídání blízké budoucnosti. Počet žádostí o dávky v nezaměstnanosti v USA je vždy aktuální, protože se počítá každý týden, a statistická data naznačují, že jde o hlavní ukazatel cen amerických akcií. A v poslední době včetně minulého týdne zůstává tento počet docela nízký, což je pro americké akciové trhy dobré znamení.

Rovněž Výrobní index Institutu pro řízení nabídky (ISM) poskytuje docela dobrý obrázek o tom, jak bude americká ekonomika vypadat v příštích 3-6 měsících, třebaže výroba představuje poměrně malý díl z celkového HDP. A současné údaje ISM dávají stejně jako nejnovější počty žádostí o dávky v nezaměstnanosti důvod k optimismu.

Třetím ukazatelem je podsložka téhož výzkumu ISM: počet nových zakázek a zásoby výrobců. V současné době se počet nových zakázek zvyšuje a zásoby jsou nízké, což naznačuje, že firmy budou muset v nadcházejících měsících více vyrábět, aby tyto zakázky uspokojily.

Čtvrtý ukazatel se nachází mimo USA: je to poměr čínských maloobchodních výdajů a průmyslové výroby (očištěné o inflaci). Z těchto údajů si můžeme udělat obrázek o cyklických trendech a strukturálním posunu Číny od vývozu k domácí spotřebě. Dost možná to bude v nadcházejících letech jeden z nejdůležitějších ukazatelů nejen pro Čínu, ale i pro zbytek globální ekonomiky.

Vývoj poměru měsíčních objemů maloobchodního prodeje v Číně k její průmyslové výrobě je sice rozkolísaný, avšak od roku 2008 vykazuje stoupající trend a zdá se, že v poslední době zažívá spotřeba další výkyv směrem vzhůru. Proto se často uváděných rizik pro čínskou ekonomiku obávám méně než jiní. Čínské spotřebitelské výdaje zůstávají silné navzdory zpomalení průmyslového výkonu a investic i navzdory vládní snaze omezit výdaje za luxusní zboží.

Někdo by mohl namítnout, že čínským údajům nelze věřit. Nevidím však důvod, proč by údaje na jedné straně poměru měly být více či méně spolehlivé než údaje na druhé straně. Proč by čínští představitelé manipulovali s čísly o spotřebě a současně dopustili, aby údaje o průmyslovém výkonu ukazovaly pokles? Tak jako tak musíme pracovat s tím, co máme.

Pátým ukazatelem jsou údaje o jihokorejském obchodu, které se zveřejňují vždy k prvnímu dni následujícího měsíce po realizaci obchodu – což je dříve než v kterékoliv jiné zemi. Jižní Korea má otevřenou ekonomiku a obchodní partnery po celém světě, včetně USA, Číny, Japonska a Evropské unie, takže její údaje o obchodu lze extrapolovat a vyvozovat z nich závěry o stavu globálního obchodu.

Po trendovém poklesu v posledních letech vykazuje jihokorejský obchod od listopadu známky zotavení, zejména co do růstu exportu, a letos v lednu se výrazně vzchopil. Toto zjištění je samozřejmě v rozporu se všemi tirádami na adresu globalizace, které člověk v poslední době slýchá, a jednoznačně protekcionistická administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa by mohla vyvolat dlouhodobý ústup globálního obchodu. Poslední data z Jižní Koreje nicméně naznačují, že globalizace ještě nezemřela a že rok 2017 má docela slušně našlápnuto.

Pomineme-li nejhorší možný trumpovský scénář, pak si lze představit, že se ze zpomalení globálního obchodu v posledních letech nakonec vyklube dočasný jev. Možná šlo o ojedinělý úkaz odrážející řadu různých faktorů včetně krize eura, přetrvávající slabé ekonomiky v mnoha evropských zemích, prudkého poklesu cen komodit, dramatického zpomalení v Brazílii, Rusku a dalších rozvíjejících se ekonomikách a přísnějších regulací pro mezinárodní banky, které mohly zbrzdit financování obchodu.

Posledním klíčovým ukazatelem je měsíční Index podnikatelského klimatu německého institutu Ifo. Ten obsahuje cyklická data užitečná pro celou Evropu, jelikož Německo představuje stěžejní složku evropské ekonomiky. A výzkum Ifo přináší v posledních měsících pozitivní výsledky, ačkoliv prosincová data byla slibnější než lednová.

Celkově vzato mi z těchto šesti ukazatelů vychází, že globální ekonomika by nyní mohla růst tempem převyšujícím 4% ročně. To je nejrychlejší růst za řadu posledních let – ačkoliv průměrné růstové tempo 3,3% v minulém desetiletí bylo jen sotva nižší než tempo v předchozí dekádě – a blíží se růstu ve dvou desetiletích předcházejících zmíněným dekádám. Současně však platí, že nám tato šestice ukazatelů nemůže nic říct o tom, co se stane v období po následujících několika měsících. Je otevřenou otázkou, zda globální hospodářský růst zůstane silný, ještě více zesílí, nebo začne oslabovat.

Je zajímavé sledovat, jak růst zrychluje navzdory šokům, jako byly britské referendum o brexitu a Trumpovo zvolení. Přitom není jasné, proč se to děje. Leckdo by mohl říci, že tento trend je výsledkem politických rozhodnutí v USA a Velké Británii, ale mnohem pravděpodobnější je předpoklad, že k němu dochází navzdory těmto rozhodnutím. Bohužel neexistují žádné ukazatele, které by daly odpověď na tuto otázku – to ukáže pouze čas.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.