Globální hospodářská spolupráce, anebo krach

Podle odhadů Organizace spojených národů dosáhla světová ekonomika v loňském roce růstu o 3,8% a pokračuje v dobrých výsledcích zaznamenávaných od roku 2003. Mezi státy, které si vedou nejlépe, vynikají rozvojové země v čele s Čínou a Indií, jejichž ekonomiky v roce 2006 vzrostly v průměru o 6,5%. Lze však tento zjevně příznivý obraz celosvětového růstu udržet, zvláště když ho doprovází stále hlubší globální finanční nerovnováha?

Průměrný roční růst v nejméně rozvinutých zemích, z nichž řada leží v Africe, dosáhl loni téměř 7%. Největší světová ekonomika, totiž Spojené státy, vzrostla o 3,2% a zvýšení růstu zaznamenaly také dříve loudavé Japonsko a Evropa. Tyto trendy jsou pozoruhodné zejména ve světle otřesů plynoucích ze zvýšení cen ropy, válek v Afghánistánu a Iráku, mezinárodního terorismu a krachu multilaterálních obchodních jednání.

Vysoká hospodářská výkonnost odráží silnou domácí poptávku v USA vyvolanou nízkými náklady na půjčky a stoupajícími cenami aktiv. To v celém světě zvýšilo export průmyslového zboží a udrželo na uzdě inflaci, díky čemuž se zvýšila poptávka po energii a surovinách z rozvojového světa, která zase zvýšila ceny komodit a prospěla mnoha chudým zemím. Úspory vytvořené ve východní Asii a u mnoha vývozců ropy pak zvýšily globální likviditu a pomohly financovat deficit běžného účtu platební bilance USA, který dnes dosáhl bezpříkladné výše.