woman family violence GEOFFROY VAN DER HASSELT/AFP/Getty Images

Celosvětová cena domácího násilí

PRAHA – Domácí násilí vyjde svět 25krát dráž než války a terorismus, zjistil výzkum, který pro Centrum Kodaňského konsensu uskutečnili James Fearon ze Stanfordovy univerzity a Anke Hoefflerová z Oxfordské univerzity.

Prozkoumáním různých druhů násilí Fearon a Hoefflerová zjistili, že celosvětové náklady konfliktů – včetně ekonomických důsledků úmrtí zapříčiněných válkami a terorismem, výdajů souvisejících s uprchlíky a obecných hmotných škod – činí ročně v součtu asi 0,2 % globálního HDP.

Oproti domácímu násilí se jedná o trpasličí číslo. Náklady domácího násilí dosahují ročně v úhrnu neuvěřitelných 5,2 % globálního HDP. Nicméně objem poznatků a financí zaměřených na řešení problému domácího násilí je oproti výdajům za snahy dosáhnout mezinárodního míru nepatrný.

V posledních letech se domácímu násilí dostává větší pozornosti v Indii; šokující příběhy tamní extrémní brutality pronikly do zpráv po celém světě. Jelikož je Indie domovem přibližně pětiny světové populace, nalezení přenositelných řešení tohoto problému by mohlo mít dalekosáhlé důsledky pro zbytek světa.

Indické genderové nerovnosti jsou hluboce zakořeněné, podobně jako v mnoha jiných zemích. Už vzhledem k samotnému počtu tamních obyvatel by ale jakékoli smysluplné snížení míry domácího násilí mohlo na generace proměnit miliony životů.

Poslední Národní průzkum rodinného zdraví, který se v Indii uskutečnil, ukázal, že tělesné či sexuální násilí v manželství zažilo 29 % vdaných žen ve věku 15-49 let. To znamená, že domácím násilím pravděpodobně jen letos utrpí miliony indických žen.

Subscribe now

Exclusive explainers, thematic deep dives, interviews with world leaders, and our Year Ahead magazine. Choose an On Point experience that’s right for you.

Learn More

V pobřežním státě Ándhrapradéš nedávno Centrum Kodaňského konsensu spolupracovalo s Tata Trusts, jednou z nejstarších indických dobročinných organizací, s cílem určit nejlepší strategické přístupy k řešení největších problémů státu. Řadou místních potíží, od zadluženosti mimořádně chudých sedláků přes kvalitu vzdělávání po výskyt tuberkulózy a duševní zdraví dospívajících, se zabývalo víc než 30 výzkumníků, včetně nositele Nobelovy ceny Finna Kydlanda. Dva z deseti nejlépe hodnocených přístupů k těmto důležitým problémům, které jsme určili, se týkaly domácího násilí.

Na škále různých přístupů k řešení problematiky domácího násilí se málokteré opírají o empirické doklady účinnosti. Nový výzkum Srinivase Raghavendry, Mrinala Chadhy a Naty Duvvuryové z Irské národní univerzity (NUI) v Galway však určil dva prověřené postupy, které zahrnují nejen reakci záchranné sociální sítě na domácí násilí, ale i snahy o změnu postojů veřejnosti.

Jeden přístup je založen na projektu SASA!, který pracuje s celými komunitami s cílem zvyšovat povědomí o tom, jak uplatňování mužské moci nad ženami může podněcovat násilí na ženách a zvyšovat výskyt HIV/AIDS. SASA! ukazuje, jak jednotlivé komunity mohou samy snižovat společenskou přijatelnost násilí. Tento přístup se poprvé uplatnil v Ugandě a dnes už byl využit ve více než 20 zemích, za cenu pouhých 15 dolarů na osobu.

Další intervence, která se osvědčila v Jižní Africe, spojuje mikropůjčky pro ženy s osvětou o domácím násilí, genderových normách, sexualitě a ženských právech. Zatímco drobné financování zajišťuje, že ženy mají prostředky, aby se uživily, přidaná osvěta je vybaví nástroji k tomu, aby dokázaly zlepšit svou tělesnou a emoční pohodu.

Výzkumníci z NUI Galway na základě důkazů zjistili, že tyto vzory by bylo možné přizpůsobit pro Ándhrapradéš, kde žije 1,7 milionu žen ve věku 15-59 let pod hranicí chudoby a v uplynulém roce byly v partnerském vztahu. (Domácí násilí postihuje ženy na všech příjmových úrovních, ale tyto programy se zaměřují konkrétně ženy s nižšími příjmy.) Celkové náklady na řízení těchto programů by činily 23,5 milionu dolarů, respektive 19,5 milionu dolarů.

Extrapolace výsledků průzkumu, kde odpovídali respondenti sami, naznačuje, že každoročně je partnerem napadeno víc než 500 000 z těchto 1,7 milionu žen. Na základě dřívějších studií se přitom ví, že každá z těchto žen pravděpodobně nezažije fyzické týrání jen jednou nebo dvakrát za rok, ale v průměru osmkrát ročně.

Uvažme nyní, že u obou uvedených programů bylo prokázáno snížení domácího násilí o zhruba 55 % a přínosy podle odhadu přetrvají nejméně čtyři roky. Každý z nich samostatně by dokázal každý rok zachránit deset životů a předejít mnohem vyššímu počtu fyzických zranění.

Škody způsobené násilím tím navíc nekončí. Průzkumy ukazují, že každý domácí útok přivodí ženě neschopnost na průměrně 5,5 dne. Ekonomické náklady takového násilí pak lze odhadnout součtem neodvedené placené práce s hodnotou neplacených domácích prací a volného času.

Použitím tohoto přístupu badatelé z NUI Galway dokládají, že pomoc oněm 1,7 milionu žen v Andhrapradéši by mohla zajistit celkový přínos v hodnotě kolem 550 milionů dolarů. Každý vynaložený dolar by díky úbytku utrpení generoval společenské přínosy v hodnotě přesahující 27 dolarů.

Tato zjištění, společně s dalšími doporučeními ohledně vzdělávacích a výživových politik, byla předložena ministerskému předsedovi Andhrapradéše, Naru Chandrababu Naidovi, který požádal o akční plán. Důkazy naznačují, že ze zkušeností Andhrapradéše by se mohlo poučit mnoho dalších států v Indii a po celém světě. Přínos by z toho měly jak budoucí generace žen a dívek, tak celá ekonomika.

Z angličtiny přeložil David Daduč

http://prosyn.org/IHAL7Cg/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.