8

Hrozba pro globální bankovní standardy

LONDÝN – Finanční krize z roku 2008 velmi vynesla do popředí ty, kdo stanovují globální standardy. Basilejský výbor (který určuje standardy mezinárodního bankovního dohledu) se náhle ocitl na prvním místě finančních zpráv. Na slavnostních večeřích na Manhattanu a v Kensingtonu se neprobíralo nic jiného než jemnůstky dohody Basel II a všemožná zla, která přináší procyklické kapitálové požadavky. Vlády, které se dříve podezíravě dívaly na mezinárodní vměšování, náhle dychtivě volaly po přísnějších globálních pravidlech, aby zabránily bankovním krizím přelít se přes hranice a nakazit jiné státy, jako když vypukne asijská chřipka.

Konkrétními důsledky tohoto entuziasmu byly vytvoření Výboru pro finanční stabilitu (FSB), který se zrodil z popela Fóra pro finanční stabilitu na londýnském summitu G-20 v dubnu 2009, a začlenění zástupců všech členských zemí skupiny G-20 mezi klíčové tvůrce pravidel v Basileji i jinde. Dominance G-7 ustoupila naději, že širší členská základna přinese obecnější shodu a silnější politickou podporu pro navýšení objemu kapitálu v bankovní soustavě.

Všechny tyto změny do jisté míry zafungovaly. Například regulace Basel III více než zdvojnásobily objem kapitálu, který by jednotlivá banka měla držet, a zvýšily i kvalitu tohoto kapitálu. Systém se v důsledku toho zdá být o něco bezpečnějším. Existují však nebezpečné příznaky, že závazek k silnějším globálním standardům – a vlastně k jakýmkoliv společným standardům – je možná na ústupu.

Mnozí lidé tento trend předvídali, avšak z nesprávného důvodu. Skeptikové varovali, že dosáhnout dohody mezi 20 nebo více zeměmi bude mnohem obtížnější než v případě dvanácti členů předkrizového Basilejského výboru (ten tvořili převážně zástupci evropských zemí, přičemž ostatní svět zastupovaly pouze USA, Kanada a Japonsko). V praxi se to však neprojevilo jako velký problém. Basel III byl dohodnut mnohem rychleji než Basel II. Politický tlak ministrů financí, vyvinutý přes FSB, se ukázal jako účinný.