0

Uzavírání identity do ghetta

PAŘÍŽ – Když jsem kdysi vyzvedával z hotelu ekonoma poctěného Nobelovou cenou Amartyu Sena, recepční se mě ptala, zda jsem jeho řidič. Po zaváhání jsem přikývl. Mezi mými rozličnými identitami onoho dne pro ni byla totožnost šoféra nejzřetelnější.

Tento pocit mnohosti identit je něco, co samotný Sen rošťácky vypíchl ve své knize Identita a násilí : „Jedna a tatáž osoba může být kupříkladu britským občanem malajsijského původu s čínskou rasovou charakteristikou, akcionářem, nevegetariánem, astmatikem, jazykovědcem, kulturistou, básníkem, odpůrcem potratů, pozorovatelem ptáků, astrologem a člověkem přesvědčeným, že Bůh stvořil Darwina proto, aby prověřil lehkověrné.“

Stačí trocha niterného zpytování a ukazuje se, že naše potíže se zodpovězením otázky „Kdo jsem?“ plynou ze složitosti, s níž se potýkáme při odlišování našich četných identit a při snaze porozumět jejich struktuře. Vskutku, kdo jsem a proč bych se měl smířit s tím, že mne a bohatost mé totožnosti lidé zplošťují na jedinou z jejích dimenzí?

Avšak právě takovýto redukcionismus se skrývá za jednou z dnes dominantních koncepcí, totiž multikulturalismem, podle něhož jedna z našich identit musí převážit nad všemi ostatními a posloužit jako výsadní kritérium pro uspořádání společnosti do odlišných skupin.