Jak dosáhnout íránského „ano“

Existuje jedno moudré americké rčení: „Jsi-li v díře, přestaň kopat.“ Šest vlád, které v současné době zvažují další kroky, aby zabránily Íránu ve vývoji jaderné bomby – tedy pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN a Německo – by se mělo touto radou řídit. Jinak by mohlo skončit bez jediné páky na íránský jaderný program a s jedinou – bezcennou – zbývající možností, totiž vojenským úderem.

Přesto se zdá, že je zmíněných šest vlád odhodláno pokračovat v dosavadní strategii. Jejich podmínkou pro vyjednávání s Íránem je zastavení aktivit vedoucích k obohacování uranu. A pouze výměnou za to, že se Írán trvale zřekne obohacování, mu poskytnou významné ústupky – od zrušení všech sankcí a obchodních restrikcí až po bezpečnostní záruky.

Tato strategie zatím nefunguje a ani fungovat nebude. Podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), jejímž je Írán stále signatářem, mají státy právo obohacovat uran pro civilní účely a Írán tvrdí, že mu o nic jiného nejde. Jistě, úplné zastavení íránského programu obohacování by bylo vítáno, v neposlední řadě i proto, že vláda této země téměř dvě desetiletí tajila tyto aktivity před inspektory dohlížejícími na plnění smlouvy, což naznačuje, že měla i jiné než ryze civilní motivy.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/5e8UFa1/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.