ATÉNY – Krize Evropy vstupuje do nejnebezpečnější fáze. Po donucení Řecka, aby přijalo další záchrannou dohodu typu „prodlužovat a předstírat“, se vytyčují nové bitevní linie. Příliv uprchlíků odhaluje škody napáchané odlišnými ekonomickými vyhlídkami a závratně vysokou nezaměstnaností mladých lidí na evropském okraji; tyto škody mají hrozivé důsledky, jak ve svých nedávných prohlášeních dali jasně najevo hned tři evropští politici – italský premiér Matteo Renzi, francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron a německý ministr financí Wolfgang Schäuble.
Renzi neměl daleko k tomu, aby přinejmenším rétoricky rozcupoval fiskální pravidla, která Německo tak dlouho obhajuje. V pozoruhodně vzdorovitém projevu pohrozil, že pokud Evropská komise odmítne italský státní rozpočet, on ho předloží znovu v nezměněné podobě.
Nebylo to poprvé, co se Renzi odcizil německým představitelům. A nikoliv náhodou přišlo jeho prohlášení po několikaměsíčním úsilí jeho ministra financí Piera Carla Padoana demonstrovat italskou oddanost Němci podporovaným „pravidlům“ eurozóny. Renzi chápe, že věrnost Německem inspirovanému skrblictví vede italskou ekonomiku a veřejné finance do hlubší stagnace doprovázené dalším zhoršováním poměru dluhu k HDP. Renzi jako hotový politik ví, že to je nejkratší cesta k volební katastrofě.
ATÉNY – Krize Evropy vstupuje do nejnebezpečnější fáze. Po donucení Řecka, aby přijalo další záchrannou dohodu typu „prodlužovat a předstírat“, se vytyčují nové bitevní linie. Příliv uprchlíků odhaluje škody napáchané odlišnými ekonomickými vyhlídkami a závratně vysokou nezaměstnaností mladých lidí na evropském okraji; tyto škody mají hrozivé důsledky, jak ve svých nedávných prohlášeních dali jasně najevo hned tři evropští politici – italský premiér Matteo Renzi, francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron a německý ministr financí Wolfgang Schäuble.
Renzi neměl daleko k tomu, aby přinejmenším rétoricky rozcupoval fiskální pravidla, která Německo tak dlouho obhajuje. V pozoruhodně vzdorovitém projevu pohrozil, že pokud Evropská komise odmítne italský státní rozpočet, on ho předloží znovu v nezměněné podobě.
Nebylo to poprvé, co se Renzi odcizil německým představitelům. A nikoliv náhodou přišlo jeho prohlášení po několikaměsíčním úsilí jeho ministra financí Piera Carla Padoana demonstrovat italskou oddanost Němci podporovaným „pravidlům“ eurozóny. Renzi chápe, že věrnost Německem inspirovanému skrblictví vede italskou ekonomiku a veřejné finance do hlubší stagnace doprovázené dalším zhoršováním poměru dluhu k HDP. Renzi jako hotový politik ví, že to je nejkratší cesta k volební katastrofě.